Falešná morálka

26.9.2009

,,... a každýmu z nás se líbí něco jinýho. A aby byla jedna písnička, kterou milujou úplně všichni lidi, to se dá těžko najít, ale jedna existuje a pozor, to se netýká jenom vás. Zmámá je celosvětově na celý planetě. V Americe maj jinej vkus, v Africe, Eskymáci..., ale pozor, existuje jedna jediná písnička na světě, která je největší hit v dějinách lidstva. Ta píseň, kterou mají lidi rádi v Africe, v New Yorku, Eskymáci, Australani, Japonci i tady v Jihlavě od malejch dětí po důchodce, holky nebo kluci, všichni lidi na světě dohromady mají takovou písničku. Každý ji zná..."



,,Máma, jsi moje máma..." se poté rozeznělo prostorem.

Neděste se, to mě jen sestra vytáhla na šou údajně nejúspěšnějšího moderátora v Česku. Mareše. Leoše Mareše. Dověděla, že má být na diskotéce New Fabric v našem městě a že chce vidět, jak jeho šou vypadá a jak to dělá a jak se předvádí. Superstar jedna.


Jeho výstup měl začátek stanoven na půlnoc. Jdeme tak, abychom tam přišly chvilku před, protlačíme se ke vstupu hloučkem nadšenců, kteří čekali na jeho Ferrari, a vstoupíme do bývalé továrny. Řeknu vám, kdyby tu vypukl požár, tak tu všichni uhoříme. Našla jsem jediný vstup a to ten, kterým jsme vešly. Pak by lidi ještě museli běžet několik schodišť ven, pokud by se neušlapali u dveří, než by se dostali ven pod širé nebe.


Stoupneme si na jedno místo blízko tanečního parketu, tedy předpokládanému centru dění. Mělo to jen jednu kosmetickou vadu, byly jsme hned vedle pódia pro tyčkařky (tanečnice u tyče). Naštěstí tam zprvu žádná neposkakovala, ale pak jedna existence připlula a začala se tam kroutit jak píďalka na větvi. Sestra z ní dostala záchvat smíchu, protože jí při kroucení vylezlo i to co nemělo a co se nachází na hrudníku. Ještě ke všemu se u toho povinně usmívala, takže pravděpodobně dostala křeč do obličeje.


Po chvíli se začalo i pár další lidí tlemit a ona si raději dala pauzu. Hodná holka. Je po půlnoci a Mareš pořád nikde. Většina návštěvníků tvoří dívky, ale sem tam je i žena středního věku, evidentně nejvěrnější Leošovy fanynky.


Konečně přišel on, mého srdce šampión. A už se rozezněla první písnička. Reklama na Pribiňáček. ,,Každý den, každý den k svačině jedině,
jedině pramen zdraví z Posázaví,
Chcete-li prospěti dítěti bledému,
kupte mu pramen zdraví z Posázaví...."


Z našeho místa jsme na něj neviděly. Tedy občas se dala zahlédnout jeho hlava, když se poskakující lid příznivě seskupil.


Svůj program prokládal svými velmi vtipnými vtipy, pokládal otázky typu např. na holky: ,,Jakou barvu byste chtěly, aby měly vaše svatební šaty?"
,,Růžovou."
,,Modrou."
,,Zlatou."
,,Je tady vůbec někdo, kdo chce bílý šaty? Ne? A víte proč mají nevěsty bílý šaty? Tak proto, protože je to normovaná barva domácích spotřebičů."
,,Haha."


,,A kolik jste dali za vstup" tázal se zvědavě Leoš. Evidentně se zajímal se, jakou cenu pro nás má.
,,Stodvacet!"
,,Cože? Říkáte 120 Korun za Mareše?" předstíral údiv. (Jojo, máš pravdu hochu, zruinovalo to celou naši rodinu.)


Také hrál Mámu od Luneticů, jak už zaznělo v úvodu článku, ještě Ať je hudba tvůj lék taktéž od Luneticů, klasiku z hříšného tance, Single Ladies, Já jsem gay...


Původní tyčkařku vystřídala jiná, v černých minišatech, které se ji při tom kroucení vyhrnovaly až do půli zadku a musela si je pořád stahovat. Tohle jedna paní středního věku, která čekala na Mareškův zpěv, už nevydýchala a místo u tohoto pódia opustila.
,,Má začínající celulitidu," podotkala sestra ještě na adresu tanečnice.. Řeknu vám, ta si všímá věcí.


,,Dneska je významný den. Významný den, alespoň pro jednoho tady v tý místnosti. Ano, naše dívka má narozeniny. Támhle je, ano je jí dneska přesně dvacet let," vykřikoval Mareš a ukazoval na tu tyčkařku. ,,Tak jí všichni zazpíváme. Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, milá Píčo, hodně štěstí... "


Pak po pár písních se najednou Mareš objevil na pódiu pro tyčkařky, kde už žádná netančila. Eh? Najednou jsme se sestrou vyskytly v první linii. Nutil své divačky, aby šly blíž a blíž až úplně k pódiu (k němu). Díky tomu jsme se sestrou naštěstí dostaly do druhé řady. Uvažte, nebylo by to k panu moderátorovi slušné, když se snaží a my nejsme tak na větvi, abychom si s ním chtěly podávat ruce a pusinkovat se, v druhé řadě už to není tak nutné.


A Mareš začal zpívat. První píseň byla Hříšná těla křídla motýlí. Pak se už ale vrhl na hity z období svého "kožešnictví" jako Beruška apod. Fanynky šílely, nátačely a fotily si ho mobily a foťáky. Mareš, protože je to chudý hoch, začal mobily odebírat z natažených pracek a strkat si je do kapes svých kalhot, které mu taktak nespadly. Fanynky to tak vyděsilo, že se začaly k pódiu tak vehementně tlačit, že jsem nemohla dýchat. Konečně byl Mareš ve svém živlu. Natahovaly se k němu ruce chtivých fanynek.
Občas se nějakým mobilem vyfotil či natočil, když tam bylo zapnuté nahrávaní. S některými se líbal a také neopomněl několikrát udělat reklamu na Superstar. Nakonec vše odcizené vrátil a ve dvě hodiny ráno svůj program ukončil.

Jak na chlapy a jak (ne)pohostit návštěvu

21.8.2009

Musím se pochlubit, že moje máti to s muži velice umí, na ni si jen tak někdo nepřijde.

To jednou si bezstarostně okopává na naší zahradě záhonky zrovna u fauny většího vzrůstu, tudíž od plotu na ni není vidět. Za naším plotem se nachází fotbalové hřiště, kde se toho dne koná zápas. Mezi hřištěm a naším plotem je ještě pár keřů, aby na nás nebylo tak vidět (a nejen na nás...). Hřiště nemá žádné příslušenství jako jsou především veřejné záchodky. Přiroda si ovšem žádá své a muži nemají v tomto ohledu žádné zábrany, jeden neváhá a míří si to k našemu plotu k místu, kde je zrovna branka. Rozepíná poklopec a ... Tu si však máti stoupla a záškodníka spatřila v plné parádě a v polovině jeho vyprazdňovací činnosti.


Kdo si to dovoluje ubližovat jejím rostlinkám? A ne, on kropí i angrešt, máme po letošní sklizni. Máti má rudo před očima a rozhodla se ukázat, kdo tady má větší vodotrysk. Míří k hadici, cestou překonává rekord v běhu na pět metrů, zmáčkne páku a než záškodník vyprázdní močový měchýř, je zepředu mokrý a tryskem, natahuje si kalhoty, utíká pryč.


,,Ti chlapi jsou ale prasata," rozčiluje se, ,,já se na to vy****, ze předu nám ch**** do schránky, vzadu do zahrady..."
,,To je tím, že jsi tam zasadila ty keře, takhle tu vznikly veřejný záchody, není sem od hřiště vidět," utahuje si z ní táta.
,,To není tím, to je tím, že chlapi jsou od přírody prasata!" uzemnila ho ona.


Nutno podotknout, že takto postižených mužů bylo u nás víc, proto vám radím, nemočtě u našeho plotu, pokud chcete zůstat suší.


Musela jsem už konečně v našem počítači přeinstalovat IE 6 na IE 8, protože už několik serverů jako jeden zahraniční Blog a brzy YouTube je přestalo úplně podporovat. Bylo mi to i trochu líto, protože stará verze měla jednu výhodu, kterou nová už nemá, ale největší šok to byl pro tátu:


,,Co jsi dělala s internetem?"
,,Nic?"
,,Jak nic je nějakej rozbitej?"
,,Jak rozbitej?"
,,No, hele..."
,,To je jen novější verze, ta starou už některé servery nepodporovaly."
,,Aha, tak to jo."


Jeden den nás navštívila mávštěva skládající se z babičky a tet, její dcery a neteře. Byl už večer a mamka návštěvu posadila na terasu, má ráda přítmí a po optání se ze slušnosti, zda to někomu vadí a po odpovědi ze slušnosti, že ne, zhasla a rozsvítila jednu svíčku. Přítmí se nekonalo, konala se spíš tma.


Jedna teta, babiččina neteř je psychicky velmi labilní a babička to nemůže pochopit, proto začala do tety rýt. Teta nedávno stěhovala s jejími setrami svoji matku do domova důchodců a protože se zrovna vrátila z psychiatrické léčby, sestry ji nutily, aby byt také vyklízela. Jí to ale deptalo, byla z toho na prášky a bybička nedokáže pochopit, že každý je jiný a někomu takováhle věc působí duševní problémy.
,,Ty jsi ale příšerně hrozná," povzbuzuje milými slovy babička tetu, ,,kdybys chtěla, tak se tím netrápíš."
,,Ale teto, ty to nechápeš, mně to hrozně trápilo. A mamka se pořád ptala, kdo si vzal ten šedý kufr a .. já fakt nemohla." na to teta.
,,Ty jsi ale příšerně, ale příšerně hrozná. Nechápu, co ti na tom vadí. Mně je jedno, co budou po mý smrti s věcma dělat. Přistaví kontejner a je to. To je jen tvůj problém, že kvůli tomuhle musíš jíst prášky na deprese," reagovala babička, očividně toho dne měla extrémě rýpavou náladu.
Pak babička neopomněla ještě zarýt do mě, respektive do mého ošklivého obličeje a už se naštěstí chýlil konec návštěvy. nejstarší členka rodiny, musíme mít k ní holt úctu.


Máma tedy rozsvítila, aby si návštěva mohla sbalit věci.
,,Jé ono tady bylo i jídlo?" zajásala teta, když se před ní vynořil plný stůl zalitý světlem, a hned sitaké vzala.
Máma je vynalézavá, už vím, proč má ráda tmu.