BYLO NÁS PĚT

5. července 2009

◦Tak je zamluvená hospa..Rokáč (na hliništi to je..kdo náhodou neví :-) ) 4.7.09 v 18:30 je rezervačka horní patro pro 20 lidí..tak doufám, že dorazíte - Mára
◦Ahojky, já dorazím asi určitě... - Ajda
◦Idu .) - joj
◦ja taky dorazím - Dejw
◦...
◦..
◦Ahoj,tak jak se vydařil slučák? Povedlo se či byla malá účast? Nějaké foto,bude? Mě se nezadařilo dojít,pro mě je čtvrtek blbý den....pro nás pracující který chodí jen na ranní směnu.... - Mandy
◦Mandy slučák ještě nebyl..Je to 4.7. 18:30 Rokáč tak doraž/te All. - Mára
◦aha no nic....no tak to dorazím to je sobota.... - Mandy



Tyto zprávy tvořily nástěnku mé třídy ze základky na Spolužácích. Ke dvaceti se nás tedy sejít mělo a i dřív se to osvedčilo. Vyrazila jsem ta, abych tam přišla po sedmé, přece jen, první tam být nemusím.
,,Ahoj, na koho tu čekáš?" zeptám se Dejwa, protože čeká před vraty hospody.
,,Na všechny. Nikdo tu ještě není."
Vešli jsme tedy dovnitř a usedli k rezervovanému stolu pro 20 lidí. Po půlhodině dorazili Mára a Joj. Mára, hlavní organizátor srazu, byl zjevně vyveden míry:
,,Takových lidí to slíbilo a nikdo tu není, já se na to..."
,,Když to takhle vypadá, nejmíň dalších 10 let na žádnej slučák nejdu," oznámil Dejw.
,,To si nesmíš říkat, to by pak nechodil už nikdo," na to Mára.
,,Chce to lepší organizaci," rozumoval Joj, ,,chtělo by to asi každýmu zavolat a on to musí buď potvrdit nebo ne."
,,Ta Ajda mě tak s..., někdy předevčírem jsem s ní mluvil a říkala, že přijde na stopro," dál se rozčiloval Mára.
,,No, alá taky myslel, že to není. Lola říkala, že to bylo zrušený," informoval ho Joj.
,,Jak zrušený?! Nikdo nic nerušil," divil se Mára.
,,Tak to asi roznášela fámu, protože ještě někdo říkal, že to není," pokračoval Joy, sem taky málem nešel, ale na spolužácích nic nebylo, tak tu nakonec jsem."



,,Hele, Márty jde!"
,,Ahoj. Koukám, že účast je veliká," oznámil nám novinku nově příchozí.
,,No je, někam si sedni, pokud tu najdeš místo."
,,To je jak, kdybychom se jen normálně domluvili a šli si jen tak sednout na pivo v pěti."
,,Ale řeknu ti, ještě že tu není moc lidí, to by hostinskej musel bejt pořádně nas...," oznamoval Dejw.
,,Dáte si ještě pivečko," otázal se najednou číšník.
,,Jojo, dám."
,,Mně taky jedno."
,,Já bych si taky toho Kozla, jestli bych směl prosit" pravil Márty.


A kluci si hráli na průtokové ohřívače.
,,Jdu na záchod, kde to je?" zeptal se Mára.
,,Tamhle dole pod světlem," informoval Dejw.
,,Počkej, já musím taky," potřeboval i Joj.
,,Mohl bych jít s vámi?" zeptal se homosexuální Márty.
,,Ty ne, opovaž se," dělali si z něho srandu.
,,Tak dobře, já tedy počkám, hoši," pronesl Márty hraným typickým teploušským hlasem.


,,Tyjo, to je účast, to je strašný," zase se řešilo téma účast.
,,Přišlo jenom to zdravý jádro, no."
,,Tak co, dáme ještě pivečko?"
,,Jojo."
,,Nějak se nemůžete sejít, co?" rýpnul si v 10 hodin číšník.
,,Hm, no jo."
,,On někdo roznesl fámu, že to je zrušený."
,,Ale já měl v kalendáři na dnešek rezervačku pro 20 lidí. Nikdo nic nerušil." konstatoval číšník.


,,Klidně si sem sedněte, je to tu volný," řekl Joj nově příchozím hostům, kteří si hned sedli na naše rezervovaná místa.
,,Tak to je teda slučák jak noha."
,,Bylo nás pět."
,,Ještě dva by aspoň mohli přijít."
,,Proč?"
,,Sedm statečných, ne?"


Pak se hovor stočil ke zkušenostem se stopem.
,,Já, když jel poprvý stopem, jsem narazil hned na uchyláka. Ale ten byl fakt hustej. Čekal jsem u silnice a hned mi zastavilo auto. Říkal jsem si, že budu čekat nejmíň hodinu, ale měl jsem štígro. No teda, jak se to vezme."
,,A co dělal?"
,,Normálně si při řízení čistil tágo."
,,Jako fakt?
,,Jo a dokonce jsem se ho ptal, proč to dělá. A on na to, že ho vzrušuje, když se na něho při tom někdo dívá. Ale říkal mi, že není teplej, že má ženu a dvě děti. No normálně úchyl."
,,A cos dělal?"
,,Řekl jsem mu, že potřebuju na záchod, tak mi zastavil na pumpě a už jsem se nevrátil."
,,Tos měl teda štěstí."


,,Ale lidi jsou hrozný úchylové. To když byla ještě povinná vojna, byl jsem zrovna kvůli něčemu nějakou dobu blízko hranic a tam zas jezdil nějakej Rakušák v bílým meďourovi a kupoval od vojáků jejich trenky. Ale ne jako čistý, normálně ty, co měli na sobě, museli je před ním svlíct. Podle mě stejně nic neviděl, protože většinou měli dlouhý kabáty, takže se otočili a schovali, když ty trenky svlíkali. No normálně fetišista. Ale platil slušně, pět stovek za trenky."
,,Ty jo, co s tím mohl dělat? To je pak nosil?"
,,To nevím, jestli si k nim třeba čuchal, či to nějak jinak inhaloval... Ale když to tak vemeš, lidi jsou hrozný úchylové. Hele, třeba máš na internetu videa a ty nejúchylnější mají vyšší sledovanost i než péčka. Člověk se v soukromí a anonymně na internetu projevuje fakt jako úchyl. Třeba video, kde káleli do bazénu, mělo za tejden sledovanost 30 tisíc, kdežto nějaký péčko jen 15 tisíc."
,,Jak to víš? Seš taky takovej, co..."
,,Jsem se právě chtěl o tom informovat. Já se o to zajímám. Jako né, že by mě vzrušovalo, jak někdo dělá do bazénu, ale právě ta sledovanost mě zajímá," objasňoval Joj.

Z OSTUDY KABÁT

Na úterní třídní rozlučku jsem přišla, když už tam skoro celá třída byla.
,,Nedělej ostudu!" okamžitě mě upozornila Lucie a odešla někam vedle.
,,Z toho si nic nedělej, říká to nám všem a pořád," byla jsem utěšena.
Po chvíli Lucie zase odněkud přišla a pánčelka povídá: ,,Lucko, vy jste dneska na dvou frontách?"
,,Tak já nevěděla, že tu zrovna dneska bude brácha," odpověděla ona a zase zmizela.


,,Já dneska dostala pokutu," pochlubila se Andrea.
,,Za co? Jela jsi moc rychle?"
,,Ne, kouřila jsem na zastávce."
,,Cože?"
,,No. Dostala jsem stovku, ale u sebe jsem měla jen tisícovku, což jsem taky řekla tomu policajtovi. A on na to: To nevadí, klidně můžete zaplatit tisíc korun pokuty. Naštěstí to teda zůstalo na stovce, jinak bych sem nemusela ani jezdit."


,,Lucko, brácha s váma nebydlí?" ptá se pánčelka Lucie, když zase na chvíli přišla.
,,Bydlí, proč?"
,,Ale jen tak."
,,Lucko, proč jsi taková smutná?"
,,Mám strach, abyste se neopili a neudělali ostudu."
,,Tak se opí ty."
,,To nejde. Dalších pět let by se o tom v naší rodině mluvilo."


Pak nás přišel pozdravit i Luciin strýc a popřál nám i hodně štěstí.
,,Ten vypadal jak cikánskej gadžo, komentoval jeho vizáž Tibor, když odešel.

Dave nebyl v pátek ve škole, proto mu pánčelka přinesla vysvědčení sem, za což jí Dave poděkoval. Pak přišla Šárka s Radkou z nákupu bot a společně s pánčelkou se nad nima rozplývaly.
,,Ko-ko-ko-dák..." ozýval se realisticky Tibor.
,,Tibore," okřikla ho pánčelka jak za starých časů ve třídě.
,,Tady nejsme ve škole," ozval se proto Tibor.
,,Co není, může být," zase ona na to, což nikdo nepochopil.
,,Davide, já jsem vám sice dala vysvědčení, ale vy jste mi nedal klíč," vzpomněla si náhle pánčelka.
,,Chcha haha," dostal mentální záchvat Tibor a mlátil do Davea.
,,Paní učitelko, von ani Tibor nedal," na to Dave a Tiborovi zklaplo.
,,Ty debile jeden," Tibor na to.
,,Ale paní učitolko, já doma žádnej klíč nemám," bránil se dál Dave.
,,No vidíte. Já na vás s vysvědčením myslím a vy jste takový."
,,Ale já ho doma nemám právě..." zase Dave.
,,...no ale koho to má zajímat. Kdybych byla husa, tak si to vezmu zpátky a vůbec vám to nedám."


Mezitím Tibor otevřel z vlastních zásob prvního Jelzina a poslal ho kolovat.
,,A pod palec," hulákal na každého.
,,No fůj, to je pěkně hnusný a sladký," reptali někteří.
,,A tys nepila, pí, vždyť je to jenom šťáva," vnucoval některým Tibor tuto příšernou kapalinu.


Pak Tibor stihl ještě otevřít vodku a později i druhého Jelzina a také nechal kolovat. Nejvíc toho ovšem vypil on, což se na něm i projevilo. Lucie už naštěstí byla dávno pryč, tak ho neměl kdo napomínat a pomáhat mu.


A při ochodu se činil i Dave s Radkou: každý z nich si jako suvenýr odnesl skleničku od tulamorky. Ostuda jest dokonána.

V PRAZE JE BLAZE

21. 6. 2009


V sobotu se konaly zkoušky z německého jazyka, tudíž se naše třída nějak musela dopravit do Prahy. Někdo jel autobusem, někdo autem. Já, Honza, Tibor a pár dalších jsme jeli jedním busem. Na Florenc jsme přijeli včas, musíme jen koupit lístky na MHD:
,,Dobrý den. Dvě nepřestupní jízdenky na autobus."
,,52 korun," řekne trafikantka.
,,Ne, já chci ty nepřestupní za 18 Kč."
,,Ale ty jsou nepřestupní," ona na to.
,,Však já vím."
,,A platí jenom čtyři stanice metra," zase ona.
,,Ano, vím."
,,A platí jenom dvacet minut v tramvaji."
,,Já vím. Prostě mi, prosím, dejte lístky na šestiminutovou jízdu autobusem."
,,Aha, tak to pak jo. 36 korun," dostanu konečně požadované zboží.
,,Mně to samý," vybafne na ní Tibor.
,,Já taky to samý," pokračuje Jirka a další.


,,Teď musíme najít tu správnou zastávku," praví Honza, když vypochodujeme před starou autobusovou halu.
,,Tak jo, jdeme do podchodu."
,,Ne, musíme jít támhle," řekne Honza a skočí jednou nohou do silnice.
,,Zbláznil ses," řekne Tibor, ,,tady nejsi v Beranově, tady jezdí i auta. Skočit do takový ohromný křižovatky. Já se mám rád."
,,Tak já vám chtěl ušetřit cestu a vždyť je sobota, tak skoro nic nejezdí," utěšoval ho Honza.
,,Jak nejezdí?! Je tu víc aut, než má celej Beranov. Tam, když přijede auto, tak celá ves běží ven, aby se na ten zázrak podívala," na to Tibor.
,,Hele, zase nepřeháněj," brání se Honza, ,,tak jdeme teda do podchodu."
Vlezli jsme tedy do podchodu, vylezli na druhém konci, pak přešli ve zdraví silnici a už jenom čekali na bus č. 133, který měl jet v 8:10, na zastávce, kde chyběl odpadkový koš, tutíž byla kolem stojanu hromada odpadků.
,,Do toho nenastupujeme," oznamoval Honza, když přijel bus č. 135. ,,Do toho taky ne", když přijel zase jiný.
,,Hele, já vím, že to tu znáš, ale jak vypadá číslo 133 vím," komentoval Tibor jeho hlášení.
,,Tak už," oznámil Honza, když přijela 133.
Vlezeme dovnitř a označíme lístky.


,,Z důvodu poruchy, tento vůz dál nepokračuje. Přestupte si, prosím, do přistaveného vozu," ozve se hlášení. Většina cestujících tedy nelení a vystoupí, jen my tu zůstáme, protože jako mimopřažští jsme natvrdlí.
,,Spoj vyčkává na odjezd podle jízdního řádu" ozve se náhle.
,,To se jen jen řidič spletl, zmáčkl špatný číslo," informuje nás Honza, ,,on tam má takový kolo, na kterým jsou čísla, který mačká, když se něco děje a jen se přehmátl."
Čekáme tedy na odjezd dle jízdního řádu, velká většina cestujících však stojí stále venku. Ozve se zvuk zavírajících se dveří. Panečku, to byla sranda, jak se všichni začali opět cpát do autobusu, div si lokty nevyrazili zuby. Řidič si byl naštěstí své chyby vědom, proto dveře nechal otevřené, takže zase všichni nastoupili.
,,Příští stanice je Černínova, takže budeme vystupuvat," oznámil průvodce Honza. Vystoupíme a jdeme doleva, a pak doprava a pak zase doprava, kde už jdeme Roháčovou ulicí.


,,Tak hledejte," rozkáže Tibor a dál se nese jako paša.
,,Hele tady něco je," řekne Honza.
,,Aha, tak to zkusíme," a Tibor se vrhá na dveře.
,,Ani to nezkoušej, nemá to číslo 63, je to jen ředitelství."
,,Aha, tak jdem dál."
,,Hele, znamení!" vykřikl Tibor, když uviděl německý zájezdní bus s nápisem "lepší dovolená".
,,Myslíš, jo?"
,,Jasně, teď to všichni uděláme."
,,80....79... tady je to nějak divně číslovaný, žádný sudý nebo lichý...70.... hele 63, už jsme tu!"


Ze dveří školy najednou vyšly Anna s Romanou, které jely autem.
,,Jé, ahoj."
,,Ahój."
,,Teď jsem si přečetly nástěnku. Většina našich bude na ústní spolu."
,,Jo?. Kde to je?"
,,Tady, hned za dveřma vpravo."
Letíme k nástěnce. Měla pravdu, většina našinců je spolu, ale já s Tiborem, máme za partnera někoho cizího. Jdeme teda zase ven.
Tiborovi zvoní mobil:
,,A Šárka volá... copak potřebuješ zlato...aha a není tam napsáno ředitelství... jak co jako... já jsem klidnej... a je na tom baráku číslo 63...haló, jsi tam?" telefonuje Tibor.
,,To nemůže najít, co?
,,Jo, a ona mi to normálně položila. Sprdne mě, že se nebude dívat po nějakých číslech a mám se uklidnit. Nevím, kdo mě teda seřval. Já jí chtěl jen poradit."
,,Šárka je taková bezprostřední," řekne Anna.
,,Tak jí ještě zavolám," pronese Tibor, ,,ahoj, to jsem zas já. Už jsi to našla? ...Jak, že to nikde není, my tu stojíme... Jak máme vám jít otevřít, vždyť je otevřeno... a není na dveřích náhodou napsáno vchod vedle?...Je , co?..."
Konečně jsme se celá třída sešla. Jako první jde na ústní Šarka s Radkou, máme ještě hodinu čas.


,,Jdeme do hospody!" rozkáže Šárka. Dojdeme do Koněvovy ulice, kde byla ta zastávka autobusu s tím, že tam bude nějaká otevřená hospoda.
,,Hel, tady něco je."
,,Hm, ale mají otevřeno až o jedenýcti."
,,A tady."
,,Taky zavřeno."
,,Hele, nonstop, ten bude otevřenej," rozradostní se Šárka.
,,Zavřeno od devíti do desíti. Uklízejí," praví Tibor.
,,Co chcete, je sobota ráno."
,,Jdeme dál!"
,,Už jsme obešli dvacet hospod a všechno zavřený."
,,Aspoň dobře poznáme oklí školy."
,,Jdeme sem, tady je otevřeno!" zaradovala se Šárka, když narazila na otevřený pajzl.
,,Tady to smrdí," zhrozila se Anna.
,,Sem nejdu, pak jdu na ústní a nechci smrdět jak psí kšíry."
,,Vejde se sem všichni?" ptá se Šárka obsluhy.
,,My jsme ale hlavně herna..." praví paní.


Pět nás ale nechtělo smrdět, šli jsme raději pryč. Nakonec skončime v parku na lavičce.
,,Já se mám, takovej harém. Z každý strany mám dvě," rozplývá se Honza, protože sedí uprostřed a z každé strany má dvě holky.
,,Ty už máš kecy, jak Tibor."
,,Tak za tu dobu jsem se od něho už něco přiučil."
,,Můžeme si zapálit?" ptá se Romana s annou.
,,Ale jo, když to nepůjde na nás. Takový kuřačky a v herně se vám nelíbilo," podotkne Honza.
,,Protože tam to smrdělo a já ani neviděla, kam si to sedají, jen takový obrysy."

Kde se vzali, tu se vzali, objevili se zástupy pejskařů. Psíci káleli o sto šest.
,,Schválně, jestli to sebere."
,,Nesebral."
,,To moje mamka aspoň dělá, že to sbírá."
,,Jak dělá?"
,,No, vezme si na ruku igelit a utrhne jím třeba jenom trochu travičky vedle."


Za chvíli mělo být deset hodin, tudíž jsme se sebralia šli do školy. Vylezeme do třetího patra a skončíme v malé čekárně před přípravnou. Jako první vešly Šárka s Radkou. Sedí tam dvacet minut, než si je odvedla jiná paní a dovnitř jdou další.
,,Taky bych chtěl tak vypadat," konstatoval Tibor po prohlídce té paní.
,,Cože? Proč?"
,,Ne, jako panenka Barbie. Měl bych krásný růžový elasťáčky, k tomu krásný růžovy šaty s krajkama jako ta paní."
,,Ty bys vypadat jen jako cukrovej bonbón."
,,Proč?"
,,Taky tak kulatej," řekl Honza a Tibor se urazil.


,,Tak co, Tibore, už jsi poslal ten dopis Tetám do rakouska?" zeptala se Linda.
,,Myslíš do Německa?"
,,Jak do Německa? říkal jsi do rakouska."
,,Já jsem zjistil, že to je v Německu."
,,No a poslals?
,,Jo, ale nevím, jesli ještě žijou."
,,Tak napiš do Pošty pro tebe."
,,To do Německa nejde, to jde jen z Čech nebo Slovenska."
,,Ty bys šel do televize?"
,,Jo, proč ne."
,,Já bych teda nikdy nešla."
,,Ale šla... i svlíkla by ses... za milion korun..."
,,Nesvlíkla a nešla."
,,Já bych tam taky nikdy nešla, já se na videu nesnáším a mám tam i divnej hlas," přidala se Anna.
,,To je tím, že hulíš," ukončil to Tibor.


,,Hele, co řeknete, když vejdete pak dovnitř. Guten Tag nebo dobrý den?" zeptala se Anna.
,,Já nevím, co je lepší? ptá se Linda.
,,To je jednoduchý," praví Tibor, ,,srazíte podpatky, zvedne pravici a zařvete Sieg Heil!"
,,Ty seš, Tibore, takovej debil, to se fakt nevidí."
,,Proč?"


,,Je tu někdo, kdo už byl na ustním?" tázala se často paní, která vykukovala z přípravny.
,,Ne."
,,Dobře. Ti sem totiž už nemají chodit," byla vždy spokojena.


Pak každých dvacet minut odcházeli další a další dvojice, až jsem v čekárně zbyla jen já s Tiborem. Naši partneři zatím nikde.
,,Je, nazdar holky!" zahřímal Tibor, když je zřel.
,,Ahoj," na to ony.
,,Odkudpak jste?"
,,Ze Šumperka."
,,Takže holky ze Šumperka.. Jak se Jmenuješ? Já jsem Tibor."
,,Petra."
,,A ty?"
,,Eliška?"
,,Máš pěkný tričko... A ty?
,,Marta."...
Pak jsem s jednou z nich přišla už na řadu já.


V přípravně jsme byla každá posazena k jednomu stolu, dostaly jsme témata a orazítkovaný papír na naše poznámky. První téma bylo volný čas, to bylo dobrý. Druhé téma, jako rozhovor byla ochrana životního prostředí. Myslela jsem, že mě klepne pepka, životní prostředí = nejhorší téma. pak si nás vyzvedla Barbie a odvedla nás do neznámých končin budovy. Ve zkušební místnosti byla ještě jedna komisařka. Usadily nás a začalo se nejdřív představování pak ten volná čas a nakonec životní prostředí. To bylo to pravé peklo. S kolegyní jsme měly dělat rozhovor, jak nejlépe chránit. Hlavně se nezaseknout! Komisařky si pořád něco zapisovaly takovou ryhlostí, že by jim Bleskobrk Rity Holoubkové neměl šanci konkurovat.


Pak jsem přišla dolů do haly ke spolužákům.
,,Tak co, jaký to bylo?"
,,Strašný. Ono tam bylo životní prostředí."
,,Viď. To byl pěknej podraz."
Za nějaký čas přišel i Tibor s kolegyní.
,,Tak co? Jaký to bylo?"
,,Lehký," on na to.
,,Tak to jsi jedinej z nás, kdo to říká. Tys jako něco věděl k životnímu prostředí?"
,,Umweltschutz? To jsme přece měli."
,,Jo měli, ale stejně k tomu nic nevím. takový složitá slovíčka," povídá Anna.
,,Já jim řekl, že lítám po lese a sbírám odpadky. Mě fakt nic jinýho nenapadalo,"pravil Jirka.
,,To bylo úplně jednoduchý. Akorát jsem si do poznámek napsal STROM a nedošlo mi, že to má bejt jako německy proud, tak jsem jim řekl, jak kolem sázím stromy, ale to se tam taky hodilo."
,,My jsme tam s Lindou na sebe čuměly a vůbec nic jsme neřekly, stěží jsme zadržovaly smích." řekla Anna.
,,Já si tam pěkně popovídal, pochválil jsem je, miss Johnson byla určitě spokojaná."
,,Kdo to je?"
,,No přece jadna ta komisařka."
,,Já vím, že se představovaly, ale já je vbec neposlouchala," řekla Linda.
,,Ajo, to byla ta v růžovým, teď se mi to vybavilo," povídá Jirka.
,,A co holky ze Šumperka?"
,,No, moc pěkný."
,,Prej si je balil."
,,Jak balil?"
,,Vždyť jsme tě tady viděli, jak jsi přišel."
,,A navic, jsme tě viděli na obrazovce v recepci, byla tam kamera."
,,Haha, to vám tak uvěřím, " a to Tibor.


V hale byli i lidí, kteří jdou na ústní až odpoledne. Od nás zjistili, že tam bude životní prostředí, honem se tedy biflovali ekologický termíny.
,,Ti Němci musí bejt asi hodně zaměřený na ekologii," poznamenl Tibor," když si vzpomenu, jak nás párkrát měl na němčinu Uwe a vždycky měl nějaký ekologický tričko."



Když už jsme byli všichni, šli jsme na oběd. Našli jsme nějakou sklepní restauraci Pohádka, kam vedlo snad jen 60 cm široké a prudké schodiště, tedy pro invalidy zcela nepřístupné zařízení. Nikdo tu nebyl, srazili jsme dva stoly a usedli.
,,Tak co, zavoléme Kláře," řekne Tibor a už tefonuje naší pánčelce.
,,A dobrý den, tady Tibor... Tak už máme po mündliche Prüfung, teď už budeme jenom schreiben a hören... ne, jsme v hospodě, ne nebojte se, nikdo nepije, jenom Jirka, Honza, a já máme pivo..."
,,Prej je nervózní s náma, říkala," oznámil Tibor.
,,Tibore, to je strašný, jakej si balič," rejpla si zase Linda.
,,Jakej balič, normálně jsme si jenom povídal."
,,Jo normálně, my jsme tě viděli na kameře v recepci..."
,,Kdybyste si nevymejšleli."
,,No fakt, kroutil ses tam jak píďalka a takhle ses uculoval," řekla Anna i předvedla i názornou ukázku.
,,Haha, vážně vtipný."
,,A byl si červenej až na prdeli."
,,My ti nekecáme, že je to pravda, viď Jirko?"
,,Jo, je," zareagoval Jirka, který zrovna přicházel z WC, i když nevěděl, o čem je řeč.
,,Vidíš i on souhlasí a to tu nebyl."
,,Vy budete souhlasit všichni, protože jste všichni proti mně."




,,Jé, ahoj holky ze Šumperka," zahulákal Tibor přes celou hospodu, protože přicházeli další hosté a zrovna jeho nové známé.
,,Pojdtě dál a posaďte se, místa je tu dost," dál k nim hovořil. To už jsme všichni padali pod stůl.


,,Můžeme si tu zapálit?" zeptala se Anna s Romanou.
,,Ne, je doba oběda."
,,Můžeme si zapálit?" zeptaly se znovu už číšnice.
,,Jo, jasně.
,,Tak vidíte," měly radost.
,,A to vám to není blbý, když jste jediný kuřačky?" otázal se Tibor.
,,Ne," Anna na to.


Ve dvě hodiny začala písemná část.
,,...krev můžeš maximálně jednou za tři měsíce," vysvětlovala jedna Šumperčačka před začátkem Tiborovi.
,,A jak je to s plazmou?
,,Plazmu jednou za deset dní."
,,A sperma?" na to zase on.
,,Celá naše třída, ale i ti cizí se na ně otáčejí, jen našinci se mlátí smíchy. Posuňky si z Tibora utahujeme, on však dělá, že neví, co nám je.


Výsledky ze zkoušky se dozvíme až za víc než dva měsíce, protože se to posílá do Německa, tudíž můžeme ještě dlouho být v blažené nevědomosti.


Po páté hodině je konečně konec a jelikož nám autobus Studen Agency, který Honza pro čtyři lidi zablokoval na svoji kartu, jede až v sedm, máme čas. Rozhodl, že bychom mohli jet až na Staroměstskou a jít na Florenc pěšky. Souhlasíme, jen Tiborovi se to nezamlouvá, protože se mu nechtělí kila navíc vláčet po Praze.
,,Tak můžeš vystoupit na Florenci," radí mu Honza.
,,A co tam budu jako sám dělat?"
,,Jestli se budeš rozčilovat, nepustím tě do autobusu a půjdeš domů zu Fuß."
,,Já ti dám zu Fuß, ale po cestě někde koupíme doutníčky. Kamarád má narozeniny."
,,Dobře."


,,Ze Staroměstský tedy jdeme na Staroměstské náměstí, je zrovna 17:57 hodin, rozhodneme se zhlédnout Orloj. To Tibora ještě víc otrávilo.
,,Vy jste jako ještě nikdy neviděli Orloj?"
,,Viděli, ale když už tu jsme, tak proč ho nevidět?"
,,A co je jako na tom zajímavýho?" táže se Tibor, naštvaný jak brigadýr.
Orloj se rozběhl, Tibor si něco brblá... najednou se však mechanizmus zasekl a sochy zůstaly stát v oknech. Turisté chvíli čekali, ale pak jich pár zatleskalo.
,,Tak co bude?" táže se Tibor, ,,čekáte, až to opravěj? To asi nedočkáte, tak jdeme...Tak jdem, je to rozbitý!!!"


,,Hele, Tibore, nebuď na nás naštvanej, teď jdeme pro ty tvoje doutníky," praví Honza.
,,Tak hledejte nějakej tabák."
Dojdeme až na Náměstí Rebubliky.
,,Myslíte, že bude něco v Palladiu?"
,,Nevím, ale můžeme to zkusit."
,,Tak honem, máme na to už jen čtvrt hodiny."
,,Bože, ono to tu má pět podlaží."
,,Bez doutníků nejdu."
,,Hele, tady je nějakej plán."
,,Tak honem hledejte tabák!"
,,Tady, v druhým podzemním podlaží něco má bejt."
,,Kde jsou nějaký schody."
,,Hele, támhle!"
,,Tak teď ještě další schody dolů."
,,Už vidím, nějaký."
,,Tak, Tibore, tady někde musí bejt tvůj tabák."
,,Hele, konečně."
,,Tak, tady máš doutníky a rychle vybírej."
,,Neboj, už vybírám."
,,Směl bych poprosit?" Tibor na prodavače, ,,tady ty tři. Berete karty?"
,,Ano," odpoví prodavač.
,,Omlouvám se, nechce mi to tu kartu vzít," odpoví prodavač po chvíli snažení.
,,Honzo, puč mi."



,,Tak a teď honem na autobus," zavelí Honza a s o 50% spokojenějším Tiborem jdeme hledat schody nahoru.
Konečně dorazíme na Florenc. Vlezeme do nové haly a Tibora do oka udeří pult s bagetama. Musí si okamžitě jednu koupit. Čeká tedy frontu, my také, konečně můžeme jít. Po zkonzumování bagety a v autobusu je už Tibor zase happy.
,,Typickej chlap," praví Honza, ,,když je najedenej, tak je spokojenej, jinak je s ním k nevydržení. Ale jsem dobrej, málo komu se podaří naplánovat to tak, aby to vyšlo přesně na minutu."


,,Já jsem chtěl letušku," vrčí Tibor, protože dnes ve Studentovi obsluhuje chlap.
,,Přejete si denní tisk?"
,,Máte Rudý právo? ptá se Tibor.
,,Mame jenom Právo," a podá mu noviny.
,,Ty jsi straník, jo?" rýpne si Honza.
,,Jasně. Ale sedí se tu dobře. A když se vybouráme, uvidíme to spoň jako první."

DOLCE VITA

Ve čtvrtek se už větráku nikdo nedožadoval. Linda chtěla jen vytáhnout žaluzii, aby tu nebyla taková tma, ale moc jí to nešlo: ,,Ty jo, já jsem asi úplně blbá."
,,Konečně ti to došlo," potvrdil jí domněnku Tibor.
,,Tibore, chytni si jazyk a řekni: Pro koho je tady ta záchranka," řekla Anna.
,,A proč jako?"
,,To je taková hra, tak to řekni."
,,Pvo kouo ue dady da zachuanka?" řekl Tibor s jazykem v prstech.
,,Pro tebe, ty debile," oznámila mu Anna.
,,Haha haha," všichni se tlemili, což Tibora značně rozhodilo.
,,Řekněte někdo slušně: Město žere," přidal se i Honza.
,,Jak slušně, město papá?" otázala se Linda.
,,No třeba, ale ještě jinak."
,,Město jí," zaradoval se Tibor a v tu chvíli se mu zase všichni chechtali.
,,Ty jo, a jo město jí, jako mně stojí," zaradovala se Linda, že to také pochopila. Honza se totiž nezdá.




,,Chápete už někdo ten popis umístění ulice na tu univerzitu: Ulice Roháčova je navázaná na ulici Černínova, která se nachází asi dva metry od zastávky autobusu směrem zpět?" zeptal se Tibor, když si znovu pročítal návod na cestu na zkoušky, který poslali.
,,Až tam budeš, tak to pochopíš," vysvětlila mu to Jitka.
..Aha, tak děkuju."


A v pátek, poslední školní den, na nás čekala velká překvapení. Tibor si koupil k svačině čtvrtku melounu, ale skončilo to tak, že jsme mu to sežrali všichni hned ráno.
,,Uklízečka bude mít radost," pronesla Linda, když jí z melounu létaly pecky jak o závod a tekla voda.
,,Tady se už nejmíň měsíc neuklízelo, takže na to ani nepřijde," uklidnila ji Jitka.
Pak Jitka vybalila obsah krabice, kterou přivezla. Byly v ní samé špičky, které sama dělala.
,,Tos fakt pekla sama?"
,,No."
,,Hmm, dobrý," pošmakovávalk si Tibor.
,,Nabídněte si, pekl jsem," pravil Tibor a strkal krabici pod nos přiševší pánčelce.
,,Cože, vy jste pekl?" lekla se ona.
,,Já ne, ale Jitka. Dobrý, viďte?"
,,Hmm, jste šikovná, mohla by jste to dodávat do cukrárny tam u vás."
,,To nejde."
,,Proč ne?"
,,To je těžký administrativně."
,,Ten piškot nebudu." vypadlo ze šárky a vyhazobval základnu od špičky.
,,No Šárko?" zhrozila se pánčelka. Šárka tedy dělala, že to konzumuje, ale ve výsledku to skončilo v odpadcích.


,,Dneska dostanete vysvědčení, takže doufám, že máte desky," oznámila nám pánčelka.
,,Ajo desky," zhrozila se Linda.
,,Já desky mám," vytáhl Tibor desky s hromadou papírů.
,,Ty jo, on tam má samá vysvědčení," zbystřili jsme pozornost.
,,Mám v tom vysvědčení od první třídy," pochlubil se Tibor.
,,Proč je všechny taháš?" otázala se Šárka.
,,Aby se pochlubil, že v první třídě dostal jedničku," rýpl do něj Jirka.
,,Ne, protože paní učitelka řekla, že máme mít na vysvědčení desky a tohle jsou moje desky na vysvědčení," vysvětlil Tibor svůj čin.
,,Tak proč jsi to doma nevyndal a nevzal si jenom desky?" nevěřícně zírala Šárka.
,,Protože je to jenom chlap," vysvětlila nám to pánčelka.


Pak pánčelka vybalila své dary. Každému pro štestí dala dřevěnou a marcipánovou berušku, bonbóny a také nechala pro nás udělat dort. Byl to čtverec, který by rozmřížkován na menší a v každém malém čtverci se nacházelo jméno jednoho žáka.
,,Tak, připravte si na to něco," řekla pánčelka a začala tu nádheru krájet. Většina lidí vytáhla papírové kapesníky a rozprostřela je na stolech.
,,Ubrousku, prostři se," hulákal Tibor a za chvíli se mu na něm objevil kus dortu s nápisem "TIBOR".
,,Ono to fakt funguje," jásal, ,,a já myslel, že to je jenom pohádka.
Pak pánčelka krájela a rozdávala dál.
,,Kam vám to můžu dát, Lindo?"
,,Sem na sešit."
,,Opravdu na sešit?"
,,Jo, už ho nebudu potřebovat,"ujistila pánčelku.
Pak nám rozdala i plastové vidličky.
,,To jste ukradla některý letecký společnosti?"tázal se pánčelky tybor.
,,Já nekradu."
,,Se omlouvám."

Nakonec si vzala i pánčelka kus dortu, protože jsme tu nebyli všichni přítomni, tudíž zbývalo.
,,Koho si dáte," vyzvídala Šárka.
,,Dejte si Davea," radil jí při výběru Tibor.
,,Toho ještě je, nechcete někdo ještě?"
,,Tak nabídněte sekretářce."
,,Nebo ředitelce," radil Tibor.
,,Paní ředitelce," opravila ho, ,,ta ale ještě nepřišla.".
,,Mně je hic,"oznámila Linda.
,,Mně taky! Z toho jídla," vyhekla Šárka, když do sebe ládovala další špičku.
,,Já pustím větrák," nabídl se Tibor.
,,Ale Tibore," klidnila ho pánčelka, protože měla ještě v živé paměti úterní souboj.
,,Teď už to ale umím vypnout," protestoval, ale moc si nepomohl, povolení nedostal.


,,Ňáká postižená," jal se Tibor zkoumat dřevěnou berušku.
,,A jo, ona je jetá, je celá nakřivo," souhlasila s ním Šárka. Mezitím si Tibor berušku připlácl na čelo a díky potu tam držela přilepená.
,,Co to děláš?" otázala se Šárka.
,,Říkali, že je to známka punku," odpověděl on na to.
,,Teď by ty zákusky chtěly zalejt pivem," toužil po tekutém chlebu Tibor.
,,Kdyby tady byla Lucka, tak bysme ji zaúkolovaly," poznamenal Jirka.
,,Vyhrál jsem!" zaburácel Tibor, protože dort snědl jako první, ostatní s jídlem těžce zápasili.
,,Nemáte někdo prášek na žaludek?" otázala se Šárka.
,,Prosím vás, nehrajte komedii," uzemnila ji pánčelka, protože chtěla, aby ten dort byl snězen a nikdo už nechtěl.
,,Už přišla ředitelka," zajásal Tibor, když zřel, kdo kolem otevřených dveří prošel.
,,Myslíte paní ředitelku," opravila ho pánčelka a odnesla jí dort.
,,Teď budu mít sladký hovno, " informoval nás Tibor.


Pak jsme i s pánčelkou vyrazili do hospody. Rozhodli jsme se pro Holandskou hospodu. Jenže venkovní sezení bylo po dešti mokré a paní nám nechtěla dát ani hadr na utření. Inu zapadli jsme o kousek dál, do jakéhosi hráčského doupěte. Tiborovi bylo patrně zle, tudíž odešel na WC.
,,Co tam tak dlouho dělá?" ptá se Jirka.
,,Asi velkej kšeft."
,,Si otvírá cukrárnu, ne?" přitakal Jirka.
,,Cos tam tak dlouho dělal?" táží se ho, když konečně přišel.
,,Nic, co se dá na záchodě asi dělat."
,,My taky jdeme na záchod," ozvala se Šárka a s Lindou vyrazila.
,,Počkejte na mě, já jdu taky," přidala se Radka.
,,Tolik záchodů tam není, " informoval je Tibor.
,,My jdeme ale na dámský."
,,Ty tam nejsou, leda, že by si jedna z vás sedla na pisoár."
,,Neměj péči, my to nějak vyřešíme."
,,Až uslyšíme křik, tak to bude znamenat, že si jedna sedla na pisoár a studí jí," vysvětloval zbytku třídy Tibor.
Pak se Tibor s Jirkou a Honzou sebrali a šli hrát ruletu. Jako prvního to přestalo bavit Honzu, pak Jirku, jen Tibor stále setrvával.
,,Ty jako, on tam prohraje všechny prachy, co máme pro učitelku na kytku," rozčilovala se Linda.
,,Tak zatím vyhrál, " uklidňoval jí Jirka, ,, tam sázíš beď na červený nebo černý a nebo na lichý a sudý, takže má šanci.
Najednou na Honzu padl jakýsi stodvacetikilový smradlavý opilec. Honza má málem srdeční zástavu.
,,Ráno a už takhle na motyku," nechápe Anna.
Nakonec se trefí na své místo u vedlešího stolu a pak na nás holky pořád civí, přitouble se usmívá a něco duchaplného mele.
,,Tak se na něho nedívejte," radí kluci, protože po každém pohledu se opilec šťastně zazubí. Jenže ono to nedá...

JAK SE ZBLÁZNIL VĚTRÁK

19. 6. 2009 v 17:01

V úterý přišly do školy některé osoby, které byly den předtím nepřítomné. I to jim Linda začala vyprávět o Lucčiných problémech při hře na blázny.
,,...jelo už druhý kolo a ona to pořád nechápala. Při třetím jsme čekali, jestli se jí to už povede a ono zase ne, ona to nemohla vůbec pochopit...," vyprávěla Linda s nadšením a bez obav, protože Lucie ještě nepřišla.


,,To bylo proto," ozvalo se ode dveří, kde se najednou objevila Lucie, ,,protože jsem vůbec neposlouchala."
,,Tak to bys nevěděla jen při prvním kole, ale pak bys to už musela vědět," oponovala Linda.
,,Já neslyšela ty otázky," vasvětlovala Lucie.
,,Tak jsi měla, říct, aby ti to Dave zopakoval."
,,Mně se nechtělo," pravila Lucie.
,,Kde je tu nějaký Questo?" zajímala se Linda.
,,Mají tam tričko za 29 korun?" otázala se jí Lucie.
,,To je hospoda," poznamenala Linda.
,,Aha,já myslela, že to je obchod se slevama," začalo se Lucii vyjasňovat.
,,To je neproti spořitelně, v tom bývalým klášteru," dostala Linda od třídy konečně odpověď, kterou očekávala.
,,Sprav si ksicht,"vylétlo ze Šárky na Lucii, protože make-up jí vytvářel na obličeji svislé oranžové pruhy.
,,Jakej ksicht?" nechápala Lucie.
,,Lindo, musíš říkat obličej, ne ksicht, to ona neví, co je," pronesl Tibor. Jak vidno, začínali být na ni už někteří jedinci dost oškliví.
,,Lucko, vem si slovník a najdi..."pronášel Tibor velmi pomalu.
,,Dneska nemám slovník, on se mi už úplně rozpadl, tak jsem ho už nechtěla nosit," skočila mu do řeči Lucie.
,,Tak si puč Lindin," poradil jí Tibor a Linda už jí podávala svůj.
,,Tak a teď tam najdi v německý části Gesicht."
,,To nemusím hledat, to je přece obličej, to ví každej blbec!" informovala ho Lucie.
,,Tak od toho Gesicht máš přece ksicht a ten si sprav."
,,Co mám dělat s ňákým ksichtem?" otázala se Lucie
,,Lucko, sprav si fasádu!" zaburácel Tiborův hlas.
,,A proč?" nechápala ona.
,,Protože máš na obličeji velký oranžový pruhy, asi né," odpověděla Šárka.
,,Nemám."
,,Máš! Jako kdybys si ten make-up na ksicht napatlala prstama," vysvětlovala Šárka.
,,Aha. Nám totiž doma v koupelně nesvítilo světlo, tak jsem se musela líčit po tmě," podala nám Lucie vysvětlení, proč je dnes oranžově pruhovaná.
,,A včera byly chlebíčky, Dave přinesl na rozloučenou, měli jste přijít," řekl kdosi směrem k v pondělí nepřítomným.
,,Byly fakt dobrý," souhlasil Tibor.
,,Jo, a ..." chtěl se otázat Jirka.
,,Žádný chlebíčky nebyly, já tu včera celej den byla a on přinesl jenom Studentský pečetě. Byly to takový malý tyčinky, ale chlebíčky to nebyly." pronesla s vážnou tváří Lucie.


O přestávce už v Luciině nepřítomnosti probíhaly další rozbory jejího chování.
,,To jsem jednou musela jít s Lucií úplně sama a to bylo strašný," začala Linda, ,,ona celou cestu do školy furt něco mlela a já jí vůbec nerozuměla, já vůbec nevěděla, co říká. Chtělo se mi z toho spát, bylo mi z ní špatně a možná se mi chtělo i zvracet."
,,Já několikrát rychle z nádraží utíkala do školy, protože její bus příjíždí chvíli po mým, tak aby mě nechytla, protože to je úplně nejvíc strašný poslouchat ty kecy," přidala se Šárka.
,,No viď," přitakala Linda.
,,A jednou jsem jela se ségrou a když jsem řekla, že musíme počkat, abych nemusela jít s Luckou, tak ona se mě hned zeptala, jestli to je to ta holka, co tak divně jde a to ji viděla poprvý, takže nevěděla, koho myslím," pokračovala Šárka.
,,No, že jo, jako, kdyby pochodovala," zase řekla Linda.
,,A dneska je vymóděná jak stará mladá a nosí bomby," řekla Šárka.
,,Jak to víš, že nosí bomby?" zeptala se Anna.
,,Tak se na ni podívej, vždyť je to přes ty kalhoty vidět," vysvětlila Šárka.
,,No, já si její zadek neprohlížím," konstatovala Anna.
,,A to já jo, já si jí prohlížím celou, protože to se nedá nedívat se na ni. Vůbec nechápu, jak s ní ten její přítel může vydržet, já bych se poblila," rozohnila se Šárka.
,,Ty bomby má asi po svý babičce. A ty boty, ty jsou taky strašný," pokračovala Linda.
,,Lucka je tragédka," ukončila to Šárka.
Zde je vidět, jaké jsou holky příšerné potvory, chudák Lucie, ani se jí nedivím, že jí to tu s námi už nebaví a tudíž to byl i poslední den, který tu strávila.


Ve středu přišla do třídy ředilka se zprávou, že onemocněl jeden komisař, tudíž na zkouškách budeme až do večera. To se setkalo s malou nevolí.
,,Tak tam běžte vy dělat komisaře," radil pánčelce Tibor.
,,Jak já můžu jet na univerzitu," nechala se slyšet pánčelka.
,,No, když tam můžeme jet my..."
,,Musím ještě připravit úplatky," přemýšlel nahlas Tibor.
,,A co?"
,,Víno."
,,Myslíš, že to na to uhraješ?" otázal se Jirka.
,,Co by ne. Jak to bylo u maturity? Napekl jsem a všichni byli spokojený."
,,Co má ten komisař za nemoc?"
,,Jak já to mám vědět," na to pánčelka.
,,Beztak má prdíky," informoval Tibor.


,,Tady je hic, pusťte ten luftmacher," rozkázal Tibor.
,,Co tím myslíte?" otázala se pánčelka.
,,To na stropě," vysvětloval trpělivě Tibor.
,,A jak se to jmenuje česky?"
,,Větrák," odpověděl Tibor.
,,Jo, ventilátor. Ne, bude nám z toho špatně," pravila pánčelka.
,,Jak špatně, vždyť je na stropě," přidal se Honza.
,,Vy nemáte periferní vidění?" otázala se ho pánčelka.
,,Ne, já jsem chlap," řekl Honza.
,,Tak to pusťte," prosil Tibor, zpocený jak dveře od chlíva.
,,Ne, je tu zima," zakřičela Linda.
,,Jo jasně, zima, rampouchy, že... tak, to pusťe," prosil Tibor.
,,Tak já to pustím," řekl Honza, protože je nejvyšší ze třídy a nikdo jiný na to nedosáhne.
,,Ježíš, on to urve," vyšilovala Šárka dívavši se na Honzovo počínání.
,,Musíš zatáhnout za ten provázek," radili mu ostatní.
,,To nefungeje."
,,Musíš pořádně."
,,Vždyť to nejde, asi je to rozbitý."
,,Támhle je nějakej černej čudlík," informovala ho Romana.
,,Aha." A větrák se rotočil.
Pak všichni sedíme a civíme na větrák jak telata na nová vrata.



,,Tak to by stačilo, vypněte to," chce ukončit skupinovou hypnózu pánčelka. Honza tedy vstane a zatáhne za provázek, pak zmáčkne i čudlík a nic, větrák se stále točí.
,,Ono to nejde zastavit!" zvolá nešťatně Honza.
,,Tahej za provázek," křičí Tibor.
,,Nic to nedělá."
,,Tak zmáčkni čudlík."
,,Taky nic."
,,Já vám říkala, nespouštějte to, viďte Tibore," pronose jízlivě pánčelka.
,,Já to nepustil, já tam ani nedosáhnu," brání se Tibor.
,,Ale, kdo nejvíc řval, že to chce pustit, vy!"
,,Já jsem malej, já tam nedosáhnu," zdůvodní Tibor nemožnost zastavení větráku jeho rukama.
,,A to je takový problém? Vemte si židli," poradí mu pánčelka.
Tibor si tedy vezme židli a stoupne si pod větrák.
,,Teď tě chci vidět," pronese Honza.
,,Vypadáš u toho jak kašpárek v rohlíku," poznamenala Linda.
,,Zatáhni za ten provázek... no ještě jednou, tak čudlík... obojí najednou" radí mu ostatní.
,,Hele, už to stojí," zajásá Tibor a odnáší židli. Jenže větrák se zase roztočí, ale na opačnou stranu. Tibor tedy opět umístí židli pod větrák a zkouší to znovu.
,,Ono to je fakt rozbitý," potvrzuje po dalších několika pokusech Tibor. Tedy to vzdal a definitivně židli odnesl.


Pánčelka už to psychicky nevydržela a obula se do toho sama. Po několika pokusech se to zastaví a pánčelka se začíná radovat.
,,Teď se to zastaví a pojede na druhou stranu," zchladí její nadšení Tibor.
,,Jako, ty xindle jeden!" rozčílí se pánčelka na větrák. Pak větrák, než se znovu roztočí drží rukou a tahá a mačká, na co se jen dá.
,,Fůj, tam je prachu," ošklíbá se nad povrchovou úpravou zařízení, ,,a to tu teď dýcháme."
,,No tak to tu půjde celou noc," hodnotí situaci Tibor.
,,To byl zase nápad, pane, co?" řekne pánčelka Tiborovi a jelikož začala přestávka odešla do svého kumbálku.
,,Jak se nám zbláznil větrák aneb, jak se zbavit učitelky," pronesl po jejím odchodu Tibor.


O přestávce zase hypnoticky čučíme na větrák.
,,A ono se to jako opravdu točí, jo?" zarejpal si Tibor její pověstnou větou do Lindy.
Honza jde tedy na další pokus a tentokrát si bere i židli, aby se nemusel příliš šponovat.
,,Sundával sis boty, když jsi lezl na tu židli?" otázal se Tibora.
,,Samozřejmě," potvrdil Tibor.
,,Takže ne," a slušňák Honza si stoupl na židli v botech.
,,Fůj, tam je prachu," taktéž se vyděsil Honza.
,,Narovnej se, ono se to zastaví," radí mu někteří dobráci.
,,To víte, že jo a utne mi to hlavu."
,,Tak to zkus vymáčknout," dává mu Tibor rady. Než se to rozjelo zase na druhou stranu, tak to Honza chytil a stojí tam jak tvrdé Y.
,,Teď tam budeš muset stát navěky," utěší ho Linda.

,,Vy jste s tím ještě nic neudělali?" otázala se právě z kumbálku přiševší pánčelka.
,,Kdyby se laskavě nesmáli a šli s tím něco udělat," řekl Tibor pánčelce.
,,Tak my už jsme tam byli, ale nic s tím nešlo udělat," odpověděla mu na to.
,,Co potřebuješ, že paní učitelce onikáš?" rýpla si Linda.
,,Ale jenom zkontrolovat ten dopis tetám do Rakouska, jak jste mi slíbila."
,,No vidíte, tak to sem dejte." A Tibor se zvednul a zamířil s ožmoulaným papírem k pánčelce.
,,Lieber Helga und Mitzi, hned v první větě taková chyba," zhrozila se pánčelka.
,,To já vás jenom zkoušel," uklidňoval ji Tibor.

Mezitím Honza stále zuřivě zápasil s větrákem.
,,Ježíš, proč už to nezastavíš?" vyjekne Šárka.
,,Rád bych, ale nevím jak," propadá ještě většímu zoufalství Honza.
,,Netahej za provázek, ale tlač čudlík," radí mu.
,,To dělám už celou dobu." Najednou však větrák stál a už se točit na opačnou stranu nechystal.
,,On ten čudlík nemá tři polohy, ale jen dvě takže, když to dáte doprostřed..." informoval Honza.
,,Hele, ňákej chytrej, ne?" na to Tibor.
,,To se vám to líbí, když to někdo spraví..." bránil se Honza.
,,Spravit neznamená zastavit," vysvětlil mu Tibor.
,,Tibore, tady je oblačno v tom dopisu," pokračovala pánčelka ve čtení Tiborova psaní, ,,stačilo to jenom normálně škrtnout."
,,Když to byste třeba nepochopila."
,,Za co mě máte? Já jsem chápavá dost. Ale na to, jak je to krátký, je tu chyb..."

HRA NA BLÁZNY?

15. června 2009 v 19:15

,,Tak, Lucko, povídej, zážitky, vzpomínky..." zajímal se Honza o průběh německých certifikátních zkoušek, na kterých Lucie byla v neděli. Zbytek třídy to totiž čeká v sobotu 20.6. , protože jede na vyšší úroveň, než byla ona.
Lucie však jenom něco kvikla a odešla.
,,Já myslel, že začne povídat," nechápal Honza.
,,Asi má sklerózu," vyhodnotil situaci Tibor.
,,Ty vole, ty trháš ke konci roku rekordy," podivoval se Dave právě přiševšímu Jirkovi, kvůli už týden včasným příchodům.
,,Už mi na to zbává jen tejden, tak se musím snažit..." objasnil Jirka.


,,Já jsem Chňapík, maličký krokodýl, v Africe bydlím, tam kde teče řeka Nil. Z vajíčka jsem se vyklubal, po čtyřech nožkách na cestu se dal. Chňap, chňap, chňapi, chňapi, chňapi, chňap. Chňap, chňap, chňapi, chňapi, chňapi, chňap..." začal si zpívat Tibor.
,,Co šílíš?" vyděsil se Dave, zírav na něho nevěřícně.
,,No zpívám si, copak to neslyšíš?"
,,Kdes to sebral, takovej hit?"
,,Taková malá tříletá mažoretka na to včera v televizi pochodovala, byla fakt dobrá" objasňoval Tibor důvod svého počínání.
,,Není pro tebe moc mladá?"
,,Vy jste blbí," kroutil hlavou nad našimi myšlenkovými pochody Tibor.
,,Ty sis začal," nedáme se.


,,Tak jako bylo to tam hrozný," začala najednou Lucie mluvit. Lekli jsme se, ke komu to vlastně hovoří, než jsme zjistili, že nám začala vypravovat zážitky z certifikátních zkoušek, " na němčinu nás tam bylo jen šest a byly tam i jiný jazyky a vždycky pak všichni vyšli na chodbu, tak tam byl vydejchanej vzduch a mě bylo na omdlení. Když jsem šla na ústní, úplně se mi motala šiška, tak jsem jim řekla, že si sednu k oknu, ale oni mi to zakázali, že komise je na druhý straně třídy, tak to nejde, že jako nemůžu přes celou místnost řvát. Tak mi aspoň otevřeli okno a ten druhej, jak jsem s ním mluvila na mě bral ohled, když viděl jak mi je blbě. Musela jsme se přidržovat, abych tam došla. A to okno mi vůbec nepomohlo. Nejhorší jako bylo, že celej certifikát začnul poslechem a bylo tam, jestli je to to richtig nebo falsch a dopňování vět. A z jiných škol říkali, že měli tejden předtím svaťák a my tady ne..."


,,Tyjo, jestli to Lucie udělá a já ne, tak se asi zblázním, " komentovala inteligenci své spolužačky v její nepřítomnosti Linda, ,,angličtináře prej při ústní natáčejí na video, kdyby to dělali nám, tak bych tam asi nic neřekla."


Pondělí bylo také dnem, kdy byl s námi naposled Dave, ne proto, že se snad chystá zemřít, ale proto, že následující den má v Praze přijímačky na policistu, tudíž tam zůstane rovnou až do konce týdne.
,,Přinesl jsi chlebíčky?" dožadujeme se krmiva.
,,Děte někam," odbyl nás Dave.
,,Dejváku, to jsme od tebe nečekali, opravdu, ne."
Dave však nezklamal, hrdina, z mohutného zavazadla, jež ten den vlastnil, vytáhl dvě balení Studentské pečeti, ve kterých se nacházely další menší balíčky.
,,Já znám studentskou pochoutku," komentoval to Tibor.
,,A to je co?" ptala se naivně Linda.
,,To jsou dva tlustý chleby, mezi kterýma je tenká vrstva másla," odpověděl Tibor.
,,A kolik to stojí?" ptá se Linda v zápalu řeči a patrně si neuvědomuje obsah věty, proto po této otázce dostal Tibor hysterický záchvat smíchu, až u jeho židle upadla na noze plastová koncovka.
,,Tyjo, ty už jsi letos zničil druhou židli?"
,,Kuš!" vykřikl Tibor a urychleně zahájil krycí manévry.
Linda nejí rozinky, proto je z čokolády vyhnípala a shromáždila na učebnici s tím, že je vyhodí.
,,Tohle jíst nebudeš?" otázala se jí Lucie a ukázala na rozinky.
,,Cože? Ne, nebudu."
,,A můžu si to vzít?"
,,Jo, jasně."
A Lucie bez mrknutí oka všechny vyhnípané rozinky ležící na učebnici snědla. Všichni chvíli čučeli, protože se domnívali, že Lucie už ničím nepřekvapí. A překvapila.


Pak Lucie vypravovala zážitky ze zkoušek i pánčelce a zmínila se i o chybějícím svaťáku.
,,Polovička lidí už ho má dávno," vysvětlila pánčelka absenci svaťáku i permanetní nepřítomnost několika jedinců v poslední době.
,,Tak proč jsi sem dneska ještě lezla, když už máš po zkoušce," otázal se Lucie Tibor.
,,No, protože jsem si řekla, že budete chtít vědět, jak to tam probíhalo."
,,Vidíte, Tibore, jaké je Lucie na vás hodná," setřela ho pánčelka.
,,...ale blbá," dokončil co nejtiššeji Tibor větu.
,,Tak si zase procvičíme něco k certifikátu...," začala se snažit pánčelka.


,,Luci, a co jsi tam měla u ústní za téma?" ptáme se pak později.
,,Tyjo, já už nevím, ale byla to nějaká blbost a motala se mi šiška, protože tam měli málo vzduchu. Byla jsem úplně zelená..."
,,A když tam u ústní dostanete za téma třeba takovýho Martina Stoscha, to se budou dít věci, pánové..." rozplýval se Tibor.
,,Proč? Kdo to je?" ptá se Linda.
,,Německej šampón," vysvětloval trpělivě Tibor.
,,Seš blbej, jakej šampón? To tam tak určitě daj," reagovala Linda.
,,Tak to by bylo lehký téma. Začal bys tam mluvit o šampónech jako je třeba Elsève," odrovnala ho Lucie.
,,Seš blbá, Elsève není německej šampón, ale francouzskej."
,,Ajo vlastně, vždyť je tam to e s čárkou na druhou stranu, to v němčině není," souhlasila Lucie.
,,Tak vidíš, ale ty už máš certifikát naštěstí za sebou, tak se německej šampónů bát nemusíš," uklidňoval Tibor Lucii.
,,A co bys jako chtěla říkat o Elsèvu?" ptá se ze zvědavosti Linda Lucky.
,,No, to by mi přece dali nějakou tabulku na papíru, kde by bylo, kolik lidí ten šampón používá a tak," vysvětlila nám to Lucie.
,,A co, kdyby tam bylo jmenuj ňáký německý šampóny?" otázal se zlomyslně Tibor, potlačiv další záchvat smíchu.
,,To tam nebude, tam jsou takový věci přece vždycky napsaný, to nemusím umět," nedala se už nachytat Lucie.
,,To je fuk, tak kdo je ten Martin něco?" vyzvídala na Tiborovi Linda.
,,Martin Stosch? Jak jsem řekl, německej šampón."
,,Nemůžeš aspoň jednou mluvit normálně?" už nešťastně se ptá Linda.
,,Ne, nemůže protože to neumí," řekne jeden dobrák a Tibor se urazí, tudíž se o Martinovi už nic nedozvíme.
,,Ježiš, to bude nějakej fotbalista, to jsou jenom samý šampóni," rozčílila se Šárka, které bylo "úplně nejvíc blbě", proto se dnes neprojevuje příliš hlasitě.
,,Hm, myslete si, co chcete, já vím svoje...," pokračoval ve své uraženosti Tibor.


Pak si jdeme hrát na blázny. Vím, jimi už jsme, ale i blázni si chtějí hrát na ještě větší cvoky. A protože Dave je tu naposledy, pošleme ho za dveře, aby si to ještě užil. My ostatní se domluvíme na způsobu bláznění, tedy budeme naši odpověď začínat slovem, kterým bude končit jeho otázka. Jeho úkol je stanovit naši diagnózu, tedy fígl v odpovědích, který zjistí pomocí otázek.
,,Co jsi včera dělal?" ptal se Dave Tibora.
,,Dělal jsem večeři," odpoví on.
,,Na co myslíš?" ptá se Dave dál.
,,Myslím na jídlo," dostal další odpověď.
,,Tak, Lindo, co Miloš?" ptá se Dave.
,,Miloš, dobrý," odpoví ona na stav svého přítele.
,,A ty, Lucko, co Ondra?"
,,Bude dělat přijímačky na magistra, teď udělal už bakaláře a ..." začala horlivě vyprávět Lucie o svém příteli.
Všichni jsme se začali mlátit smíchy a Linda se urychleně jala potichu vysvětlit Lucii způsob odpovědí.
,,Ta je tak blbá...," začal šílet Tibor a už mu bylo jedno, že to slyší i Lucie.
,,Ondra dělá přijímačky na magistra," odpověděla už správně Lucie.
Objelo už celé kolo a u Lucie se to zase seklo stejným způsobem, Linda se opět chopila objasnění způsobu odpovědí.
,,Teď v tom mám chlívek a neuhádnu to," rozčilovalm se Dave a hádal: ,, Je to něco s tou otázkou?"
,,Jo, ale ne přesně."
Dave tedy objel další kolo, u Lucie se zase, ani na potřetí, nezadařilo.
,,Kdyby blbost kvetla, ukejchali bychom se tu k smrti," komentoval situaci Tibor. Tak Linda Lucii opět vysvětlila, jak má odpověď a po chvíli už Dave naši diagnózu stanovil.

UDRŽUJTE PANIKU

12. června 2009 v 17:06

,,Plesk, plesk!" přistávala na nás úterní ráno postupně plácačka na mouchy. Ač je očividně deštivé období a teplo nikde, na vrátnici mají už tento nástroj k dispozici. A aby neležela jen tak ladem, příjemná vrátná jí poplácává kolemjdoucí je kvůli tomu ochotna i stát před tím svým kurníkem, aby na každého dosáhla.


Tajo, taky jste se s tím ohněm mohli trefit o kousek vedle," vtipkovali první jedinci na účet jednoho čerstvě vyhořelého domu obvedle školy.
,,Jsem chtěl, ale nevyšlo to," omlouval se Tibor.


,,Dneska jdu s noťasem na reklamu," oznámila všem Lucie, protože přišla výjimečně s notebookem.
,,Na reklamu?"
,,Jo, na reklamu," potvrdila Lucie.
,,A jak tam s ním budeš dělat reklamu," ptal se další nechápavec.
,,No, normálně, vy nevíte, co je reklama," odpověděla Lucie.
,,To ho někde budeš nabízet?"
,,Né, normálně tam přijdu a řeknu jim, že ho chci opravit, že je rozbitej a že je v záruční době," nemohla Lucie pochopit naši natvrdlost.
,,Takže na reklamaci," zaradujeme se z našeho pochopení.
,,Vždyť, vždyť říkám na reklamu," nechápe Lucie naši natvrdlost.
,,Ale tomuhle se říká reklamace. Reklama je, kdybys třeba dala tenhle noťas do novin a nabízela ho ke koupi."
,,Já tomu ale říká reklama."
,,A jak říkáš reklamě? Reklamace?"
,,Ne, přece reklama."
Lucie je šprýmařka, to se jí musí nechat.


A protože se nám blíží zkoušky na certifikát z němčiny, musíme poctivě trénovat ústní část. Za dveře vždy šla jedna vylosovaná dvojice, ale po návratu nesměla ostatním říct, jakého tématu se to týkalo.
,,O čem to je?" zjišťoval nestydatě Tibor hned po příchodu první dvojice.
,,Je to dobrý, o sexu. To ti přece jde," dostal v odpověď.
,,To vám tak uvěřím," nedal se Tibor.
,,Všechny je tam proškolí," rejpnul si do Tibora Dave.
,,Vy jste blbí," urazil se Tibor.
,,Vždyť o tom imervére mluvíš."
,,Já to umím jenom prakticky, teoreticky ne." A to jsme museli uznat, že by na zkoušce praktiku předvádět opravdu nemohl.


Sice ještě není konec roku, zbývá ještě necelý týden, většina lidí však odevzdává klíč od skříňky. Tedy ti, co ho už nepotřebují, protože se už dávno nepřezouvají.
,,Našel jsem ho, ale musím ho trošku opravit," oznámil pánčelce Jirka po důkladném prohledání svého majetku.
,,Jak opravit?" nechápala pánčelka.
,,Slepit, je ulomený."
,,Co na něm chcete lepit?"
,,Ten umělej vršek, on se trochu poškodil."
,,Ukažte!"
,,No já nevím, tak tady."
,,To je ještě dobrý. Podívejte, co mi odevzdala Šárka," a pančelka mu ukázala něco, co původně snad představovalo klíč.
,,Ale na to, že jsem ho ani jednou nepoužil...." dodal tiše Jirka.
,,No dovolte," rozčílila se Šárka, ,,ten klíč je blbej jako úplně nejviíc, to samo."


,,Tibore, nedělej ty zvuky," rozčílila se Šárka.
,,A můžu dejchat?" zeptal se on klidně.
,,Jo."
,,Já totiž dejchám nosem a ono mi to takhle píská," vysvětlil jí onu příčinu zvuků Tibor.


,,Včera byl v City Parku (obchodní centrum) zájezd Vietnamců, " informovala všechny Šárka.
,,Co tam dělali?"
,,Nevím, ale fotili si to tam," oznamovala Šárka.
,,To je jasný, nakupovali to, co vyrobili," vyjasnil to Tibor.
,,Když je mi špatně a včera jsme zvracela, můžu sníst chleba s paštikou?" ptala se přes celou třídu Lucie.
,,Jo, jasne,"souhlasil dobrák Tibor.
,,Ne raději to nejez, vem si třeba suchý rohlík."
,,Ten nemám, ráno jsem si mazala jenom chleba s paštikou."
,,Tak si skoč do Billy, dlouho jso tam nebyla," rýpnul si Tibor.
,,Ajo, to je dobrej nápad, souhlasila Lucie a vyrazila na nákupy.
,,Kde je Lucie?" zeptala se pánčelka, když na jejím místě zůstaly jen fyzické důkazyo nedávné přítomnosti v podobě školních potřeb.
,,Šla nakupovat."
Pánčelka je naštěstí na její extravaganci už zvyklá, tak nic neříkala.
,,Dobrý den, já se omlouvám, ale já včera zvracela, tak jsem proto nechtěla jíst chleba s paštikou, a proto jsem si koupila rohlík," vysvětlila pak Lucie pánčelce důvod své neexistence.
,,A že jste neřekla, že jdete nakupovat.."
,,A vy jste něco chtěla?"
,,No, ale to už je teď jedno.?
,,Tak já vám pro to dojdu."
,,Ne, děkuju, jste hodná Lucko."
,,Ne, děkuji, jste hodný Hujere."
,,Tibore!" zvýšila pánčelka hlas.
,,Co zas já?"
,,Však vy víte."


,,Víte, proč vyhořel ten dům vedle školy?" Ozval se jeden důvěrník.
,,Ne, proč?"
,,Protože tam na půdě vařili perník. Byla tam tajná laboratoř a prej tam furt lezli divný lidi."
,,Tyjo, co člověk ani neví, co tu v okolí je za vymoženosti, o kterých se člověk dozví, až je pozdě," divil se Jirka.


V pátek nám Lucie líčíla, jak vyřizovala tu reklamu (rozuměj reklamaci notebooku), který měla i s sebou.
,,Protože jsem chtěl, aby to udělali rychle, tak jsem jim řekla, že to potřebuju do škole. Kdybych jim řekla, že to potřebuju kvůli internetu, tak by mi to třeba neudělali rychle."
,,A co s tím bylo?"
,,Nevím."
,,Ty ses jich na to neptala?"
,,Ne, protože mě jenom zajímalo, aby mi to uznali jako reklamaci a abych to nemusela platit."
,,Nechcete se dívat na ňákej film?" nabídla nám Lucie.
,,Co tam máš?" ptáme se jen ze zvedavosti, trptož nikdo se na nic dívat nechce.
,,Mareš a Hrubeš."
,,Cože?" ptáme se.
,,Nebo tak nějak, já nevím, co v tom brácha má."
,,Vždyť jsi říkala, že je to tvůj počítač.
,,Je."
,,Aha, tak co tam brácha ještě má?"
,,Simpsonovi, Má tu jeden, dva, tři, čtyři,..."
,,Dobrý, Lucko, nemusíš nám je počítat."
,,...deset, jedenáct, dvanáct..."
,,Fakt nemusíš..."
,,Dvacet šest dílů tu má."
,,Jo dobrý, tak ti děkujem."
,,Tak budete se někdo na to dívat, nebo to mám vypnout?"
,,Vypni to, Lucko, děkujem."


,,Letí Bush, papež a mareš Kolák v letadle. " začala Tibor vyprávět vtip.
,,Kdo je Mareš Kolák?" přeruší ho kdosi.
,,Uvidíš. Letadlo začne padat..."pokračuje Tibor.
,,To byl ten francouzskej Airbus, ne?" ozve se další rušitel.
,,Jo, třeba a..." chce pokračovat Tibor.
,,Říkej to nahlas. Ty vždycky, když začneš vyprávět vtip, tak řekneš nahlas jen dvě slova a tři potichu," řekla mu Anna.
,,Já to neříkám tobě, ale Daveovi," odvětí rozhořčeně Tibor.
,,Tak, proč to slyším?" táže se Anna.
,,Ty jo, já už zapomněla začátek," ozve se Linda.
,,Řekni to od začátku."
,,Ty vždycky, než nějakej vtip vyřekneš, tak všichni zapomenou začátek."
,,Ale nesmíte mě přerušovat."
,,Neboj."
,,Tak letí Bush, papež a Mareš Kolákv letadle. to začne náhl klesat..."
,,Nahlas!"
,,Sakra, nechte toho. Teď nevím, kde jsem skončil."
,,Padá letadlo."
,,Jo, letadlo začne padat, tak Bush vezme jeden ze dvou padáku a řekne: ,,Jsem nejmoudřejší, nejdůležitější a nejkrásnější muž planety, proto se musím zachránit" a skočí. Pak papež vezme druhý padák a dá ho chlapečkovi: ,,Na, vem si ho, mě zachrání Bůh." Chlapeček však na to: ,,Protože si ten nejmoudřejší muž planety vzal moji školní aktovku, tak se zachráníme oba."
,,Ještě něco."
,,tak mailuje Hitler Himmlerovi..," začal Tibor.
,,jak může mailoveat?" ozval se jeden rejpálek.
,,To je jedno. Tak mailuje Hitler Himmlerovi: Předmět: Ležáky, text: Vychladit."
,,Cože?"
,,Mailuje Hitler Himmlerovi: Předmět: Ležáky, Text: Vychladit," opakuje vtip Tibor.
,,A co jako?" táže se Linda.
,,Ty to nechápeš?"
,,Ne."
,,Tvoje smůla."
,,Tak příště nevykládej vtipy, který nikdo nechápe."
,,Ty jseš všichni, jo?"
,,Jo, oni se ostatní styděj přiznat, že to taky nechápou."


Lucie se zase začala nervovat kvůli rozlučáku v hospodě jejího strejdy:
,,Abyste tam neudělali ostudu."
,,Tak jsi nám to neměla nabízet, udělali bysme to jinde."
,,Ne, já to takhle nemyslela, snad se všechno povede."


A protože Lucie jede jako jediná na nižší úrověň certifikátu, jede už tento víkendv neděli, pánčelka ji poplivala pro těstí. ,,Tfuj, tfuj."
,,Fuj, to byl chrchel," ozval se Tibor.
,,Co když tam netrefím," začala zase šílet Lucie.
,,Nebojte, trefíte, zatím tam všichni trefili, vždyť vám i popsali cestu, čím máte jet."
,,Ale já se ztratím."
,,To nevadí," konstatoval raději velmi tiše Tibor.


Při odchodu z budovy nás odchytla oblíbená vrátná slovy:,, Hlavně se moc neopijte!"
Ta je hodná, že má o nás takovou starost...

JAK SI UDRŽET ZDRAVOU HLADINU ŠÍLENSTVÍ

4. června 2009 v 17:49

,,Co tady děláš?" slušně se otážu ve středu ráno Tibora, protože měl být stále ještě těžce nemocen, jak informoval po Daveovi.
,,Pěkně děkuju za uvítání. Dneska už seš třetí, kdo se mě na to ptá," zaškaredil se na oplátku.
,,Co tu děláš?" vypadlo dalšímu příchozímu z úst.
,,Ty jo, každej se mě na to ptá," čertil se už Tibor.




Linda nám pak začala líčit včerejší zážitek s Lucií. Jede prý na křtiny, proto koupila v hračkářství panenku a šla na auotobusové nádraží, kde se pomalu chystal odjíždět Lindin autobus. Lucie tedy nelenila, vytáhla panenku z tašky, stoupla si s ní k oknu, kde seděla Linda a začala jí ji ukazovat a popisovat. A aby ji přes sklo Linda slyšela, hodně křičela. Ostatní cestující na ně prý nevěřícně zírali, posléze se už jen smáli. Fakt nevím, kdy to Lucii dojde, že se takhle jenom ztrapňuje, opatrné vysvětlování moc nepomáhá.


Poté nastala zase dikuse ohledně rozlučáku. Grilování za 170 Kč na osobu se zdálo každému moc. Dohodli jsme se, že jídlo si objedná každý sám, grilovat se nebude. Teď to oznámit už jen Lucii, až přijde...
,,Lucko, my ti chceme říct..." začala Linda.
,,...že budu vypadat jako blbeček," vytušila Lucie, o jakém tématu bude řeč a už se o ní pokoušely mdloby.
,,Nebudeš, protože už seš," komentoval tiše Tibor tak, aby to neslyšela.
,,Nene, " odpověděla jí už hlasitě Linda, ,, jestli můžeme odvolat grilování a každý si vezme svoje jídlo?"
,,No jo, to by snad šlo. A proč nechcete grilovat?"
,,Je to moc drahý, třeba u nás se vejdeš do stovky," zamachroval Tibor.
,,Jenomže tady je hodně věcí. Je to směs a je to to půl kila masa, hořčice, zelenina, kus chleba..."
,,Já chleba nemusím," přidal si Tibor.
,,Cože?! Půl kila masa? To nikdo nesní."
,,Sní to všichni, strejda to tak furt dělá a nikdo si nestěžuje a ještě se tam o to lidi rvou," odporovala Lucie, ale viděla, že to už stejně nemá cenu, grilování nakonec nebude a z ní bude v strýcových očích blbeček.


,,Lucko, spadl ti ňákej lajntuch," měl Tibor zájem o Lucčin růžový cucík, povalující se pod ní na zemi.
,,Vůbec nevnímá," konstatovala Šárka.
,,Lůco, na zemi máš ňákej růžovej svršek," zakřičel Tibor, aby probudil stále vyřízenou a zklamanou Lucii.
,,To je kabelka."
,,Kdo se má v těch vašich mikinách vyznat," urazil se Tibor.


,,Co tady děláte?" vypadlo nevhodně i z pánčelky, když vešla a do oka ji padlo Tiborovo tělo.
,,Já měl hlavu v kýblu," oznámil důležitě Tibor.
,,Co, prosím?"
,,Od soboty 7:00 do pondělí 21:00 jsem těžce zvracel, ale to nebylo z alkoholických nápojů.
,, Střevní chřipka?"
,,Kdepak, páč skrzpadání jsem neměl," objasnil Tibor.
,,Můžu vám tady vrazit?" zeptal se jí pak.
,,Co, jednu?" vyděsila se pánčelka.
,,Ne, sloh, ten jsem dělal ještě v pátek."
,,Já jsem objevila vaše staré slohy a vy jste mě vůbec neuháněli, abych je opravila. To já vás uháním, když něco po vás chci..." oznamovala nám pánčelka.
,,To bude tím, že v létě nikdo netopí, " objasnil jí Tibor nulovou poptávku z naší strany.
,,Jirko, jak se řekne správa?" tázala se jednoho studenta.
,,Die Nachricht."
,,Ne, správa se s."
,,Nachricht s tvrdým," skočil jim do rozhovoru neslušně Tibor.
,,Tibore, ty seš fakt mentál," byla rozhozena Šárka.


Tibor usoudil, že přišla chvíle, aby udělal revizi svých psacích potřeb. Našel obyčejnou , vejpůl přelomenou tužku, které měla na pet dílu zlomenou vyndávací tuhu. A protože kamarádí s paní izolepou alias lepicí páskou, byla tužka díky ní slepena a poté dovnitř nacpána i tuha.
,,Ořežeš mi tužku?" zkoušel to na mě zprvu Tibor. Zde je vidět, že je fakt mentál, když viděl, že celou dobu jeho počínání pozoruji. Nenachytal ani Šárku a další. Nakonec tu tužku nechal dopravit s žádostí o ořezání k Lucii. Ta se tužky s radostí chopí a strčí ji do ořezávatka.
,,Lucce to nějak nejde," komentuje radostně Tibor.
Pánčelka je rozhořčena náhlým pochechtáváním ze zadní části třídy.
,,Tibore, na co jsem se jí ptala?"
,,Kdo, co?"
Lucie stále točí tužkou v ořezávátku a po několika minutách tužku posílá majiteli. Tibor jen valí své bulvy na prvotřídně ořezanou tuhu. Převezla ho, padoucha!
,,Jednou se mi to zlomilo, ale pak už ne," vysvětluje mu ještě Lucie průběh ořezávací činnosti.
,,Jako hrot, jako hrot," komentuje to Tibor a zvedá tužku do výše.




Později začala diskuse ohledně daru pro pánčelku.
Anna navrhovala nechat pro ni udělat kalendář na příští rok,l kde by se zubyly naše nejapné ksichty. Naštěstí byl tento návrh jednohlasně smeten ze stolu. Tibor a nejen on tento návrh ještě dlouho nemohl vydýchat a po zbytek dne si z ní utahoval:
,,Naše paní učitelka není lesba, aby se celý příští rok dívala na tvoje nahý fotky."
Jitka navrhovala tandemový seskok padákem, kdosi jiný let balónem.
,,Já bych tam chtěl zkusit sex," pronesl mimo mísu Tibor.
,,Kde?"
,,V tom balónu."
,,Ty mentále, nemůžeš už jednou taky mluvit vážně, " rozčíla se na něj už Šárka.
,,Klid, já to myslím vážně."
,,To fakt nemá cenu, s tímhle pakem se nikdo nedomluví."


Tibor se nás také jal vzdělávat ohledně literatury, co bychom něměli zapomenout přečíst. Don Kokot de la močka prý bylo zajímavé dílo, ale víc se mu líbilo Bylo nás na to pět, což mu v jeho případě i každý věřil.


,,OD ČEHO JE KLÍČ? ABY SE ZAMYKALO!!! " skvěl se ve čtvrtek na tabuli nápis.
,,Od čeho je klíč?" tázal se Tibora zároveň si i odpověděl: ,,Aby se z něj opisovaly úlohy,"a začal tak činit. Potom honem pod nápis na tabuli nápisem tiskacím připsal: ,,A OD ČEHO JSOU VRÁTNÝ?"


,,Budete volit?" zjišťovala Linda, zda nebude jediná, kdo nevolí.
,,Já bych volil, ale jedině Dělnickou stranu, " oznámil suše Tibor.
,,Já taky," souhlasil s ním Dave.
,,Vy jste blbí," dostali od ní odpoveď.


Dnes někdo něco zase slavil, proto přinesl sladkosti. Byla to gumová zvířátka v obalech, na kterých bylo vyobrazeno vždy nějaké zvíře a text: ,,Hádej, kdo je uvnitř." Zvíře uvnitř a na obalu tedy nesouhlasilo, což zapříčinilo zábavu na celý den.
,,Chci něco jinýho než žirafu nebo slona," zoufala si Šárka a vehemetně prohlížela jeden balíček za druhým.
,,Jé, já mám žirafu uvnitř i venku," zavýskla nadšeně Anna.
,,To je tak hezký! Já to nechci jíst!" šílela Šárka.
,,Tak to nejez, dej to mně," radil Tibor.
,,Proč? Vždyť ty jsi ještě ani jeden nesnědl."
,,Já tohle nejím."
,,Tak mi to dej."
,,Nedám, dám to sousedovým dětem."
,,Seš blbej, proč to nechceš dát nám?"
,,Oni dobře mejou auto."
Nakonec to vyšlo tak, že Šárka měla o jedno gumové zvíře víc než Radka a to nemohlo jen tak zůstat.
,,Tibore, dej Radce aspoň jedno, ať není smutná, že mám o jedno navíc," rozkazovala Tiborovi Šárka.
,,Tak jí dej to jedno ty," nenechal se Tibor.
,,Ale to pak budu smutná zase já."
,,Tak to dejte mně."
,,Ty to přece nejíš."
,,Ale jím, jen se podívejte," pravil Tibor a všechna čtyři zvířata slupl jako nic.
,,Chudáci děti."
,,Jaký chudáci, tlustý jsou dost."
,,A kdo ti umeje auto?"
,,Včera pršelo."


Tibor si začal pomocí izolepy slepovat průkazku na autobus, která už neměla ani svůj původní tvar.
,,Proč to nenosíš v peněžence?" tázala se ho Anna, když to nadělení uviděla.
,,Já peněženku nenosím, aspoň ji nemůžu ztratit."
,,Já nevím, co bych dělala bez peněženky," uvažovala o její případné ztrátě Anna, ,, nosím v ní úpně všechno."
,,I vložky?" otázal se nevinně Tibor.
,,Hajzl je obsazenej, nechce se mi čekat!" s těmito slovy vlétla najednou do třídy Šárka, takže Anna už nestihla patřičně reagovat.
,,Tys hodila takovej výraz, jako kdyby ti umřela babička," konstatoval Tibor.
,,Nech toho, vy chlapi nevíte, jaký to je, když jsou furt obsazený záchody."
,,Co ti brání, použít náš?"
,,Seš mentál?"

KDO TO JE, ŽE NÁM NEDÁ POKOJE?

2. června 2009 v 20:07


,,Klep, Klep," ozvaly se vpátek ráno dveře.
,,Prosím tě, pojď a neblbni, " rozčílila se Šárka na dveře.
,,Klep, klep... já jen, co kdybyste tu něco...," strachoval se Tibor.
,,A co jako?" vylítla naň zase ona.
Tedy Tibor, ujištěn, ža je vítán, vešel.
,,V Bille měli banány a biobanány," povídá zase on po chvíli, ,,Bio byly o 20 Kč levnější. Hádejte, který jsem si koupil."
,,Nenatahuj to!"
,,Tak tedy, koupil jsem si normální, ale vzal jsem si bio," pravil vítězoslavně Tibor.
,,Ty jseš magor. A přili na to u pokladny?" otázela se věcně Šárka.
,,Ne."
,,To máš štěstí, minule na to nějaký ženský přišli."
,,Ale já přece nejsem ženská."
,,Haha," odvětila na to Šárka.



,,Kdo to tu tak zaneřádil?" ozývalo se pondělní ráno z každých úst, které přišly do třídy.
V místnosti byl nevídaný binec, po podlaze se semtam válely i obaly od tyčinek apod. Tento binec jsme sle neučinili my, proto jsme se pochopitelně nehrnuli ani k očistě ( k té bychom se ovšem nehrnuli ani v případě bince vlastnoručně učiněném).


,,Protože děláte ne mě neustále ksichty, když máte něco dělat, tak jsem vám ke dni dětí koupila ksichty," překvapila nás pánčelka 1.6. nevídaným darem, který se skládal z gumových obličejů určených ke konzumaci.
,,Co je s Tiborem?" zeptala se pánčelka, když dnes slyšela dokonce i špendlík na zem upadnout.
,,Nevetší dítě chybí," zajásala Linda a už se chystala i na Tiborův díl sladkostí.
,,Dave, kde jsem byla? Na záchytce?" zjišťovala posléze pánčelka důvod jeho páteční nepřítomnosti.
,,Dave se prvně znechuceně zatvářil, ale pak uznal, že má pánčelka téměř pravdu a že ho má dobře prokouklého: ,, No skoro, slavil jsem s kámošem maturitu, kterou neudělal a moje státnice, který jsem taky neudělal."
,,A Tibor, myslíte, že je na tom dnes obdobně?
,,Nene, ten je nachlazenej, takže zůstane doma celej tejden," informoval Dave.
,,Tak kvůli nachlazení zůstane doma týden... No jo, ti chlapi."


,,Honziku, tu picu jsem neobjednala, tak pro ni nechod," napsala Honzovi babička SMS. Honzu to tak rozesmálo, že to okamžitě musel všem ukázet a ten kdo si ji přečetl se taktéž rázem rozchechtal. Musím uznat, že Honza má velice vtipnou babičku.


Odpoledne jsem měla cestu směr Kaufland, proto se ke mě přidala Lucie, která si tam chtěla nakoupit samé sarapatičky za třicet korun, které má tento řetězec v současné době v akci. Smilovla jsem se a šla s ní i do Planea, prý potřebuje asi pro babičku CD přehrávač. Když jsem došly k regálu s těmito spotřebiči, zabránila jsem jí možnosti přivýdělku. Za námi se totiž nacházela skleněná vitrína, u které tam tím svým dlouhým deštníčkem neartikulovaně všemi směry manipulovala.
Když naše zoufalství zmerčil prodavač, jal se nám pomoci a tázal se slušně po našem přání.
,,Já ci eaký dprhávač, ae oi sou všechy drý, se buu uset omluit s ráchou, on se ude uset omuvit s amkuo, otoze o cem ád abičce k arozam. Ae tdy ou echny ahyý, akž neviím. To uee uset rozodout bácha ebo amka. o udem atit ohromay, emate eakou akcií?" vysvětlila mu Lucie důvod své přítomnosti v tomto obchodě.
,,On na ni nevěřícně zíral, protože očividně nerozměl. Kdo Lucii chvilku nezná, mívá problémy jí rozumět. Abych to objasnila: Lucie prodavači řekla, že její babička bude mít narozeniny a společně s mamkou a bratrem jí chtějí koupit CD přehrávač, jenže tu mají všechny moc drahé, protože nejsou v akci, a proto se musí s nimi ještě domluvit.
,,Dobře-e-e," pravil nakonec prodavač, aby nevypadal, jako že namá o zákaznici patřičný zájem.
,,To tu máte všechny jenom přes 800 Kč?"
,,Vpodstatě ano."
,,Tenhle je levnější, ten stojí jenom 600."
,,Ale ten je jenom na kazety."
,,A proč není taky na CD?
,,Na CD i na kazety je například tento červený."
,,Ale ten je moc drahej."
,,Tak tedy jenom na CD, třeba tento?"
,,Sem se ale nedá strkat kazeta," konstatovala Lucie.
,,Vždyť jsem říkal, že to je jenom na CD," začal ztrácet trpělivost prodavač.
,,Aha."
,,Tak já se ještě domluvím s bráchou, on se zeptá mamky, apk se teda dohodneme a kdyžtak přijdem, jo?"
,,Ano, dobře," oddechl si prodavač, když viděl, že už odcházíme. Já si oddechla taktéž, přece jenom Lucii jsem odmítnout nechtěla, ale takhle se s ní ztrapňovat. Ještě, že do toho obchodu nepřijdu, jak je rok dlouhý.


Úterní ráno byl stav třídy z hlediska četnosti odpadového materiálu rozprostírajícím se po zemi stejný jako v pondělí, ne-li horší. Evidentně tu někdo stávkuje.


,,Už do toho solárka, prosím tě, nechoď," zhodnotil věcně Šárčinu vizáž Dave.
,,Proč?!"
,,Vypadáš už fakt jako negr," zdůvodnil svůj návrh Dave. Šárku to tak vytočilo, že pouze pravila:
,,Rasisto."
,,Ale už tě to tam dole nepálí, viď? " zeptala se zúčastněně Linda.
,,Vy jste blbí..."


Protože 19. června nám končí školní rok, bylo zahájeno seriózní jednání o neformálním ukončení, konajícím se ve vhodné špeluňce. Po řádné diskusi, při které na Lucii přicházely infarktové stavy, jsme se předběžně dohodli na 23. 6., kdy budeme grilovat jednoho kolegu. Tedy skorokolegu, či-li vepříka.
Akce se pravděpodobně bude konat na zahrádce jedné seriózní restaurace patřící strýci naší Lucie. Ten měl volno, jak se Lucie po telefonickém hovoru dozvěděla, pouze 23. nebo 24. 6. O vhodnosti těchto dvou pracovních dnů někteří zkušenější váhali, proto o to víc na Lucii přicházely mrákoty, že se to prý musí objednat hned teď, nebo nikdy. Někteří jedinci se tedy rozhodli dělat si z ní opět srandu a začali mít ještě další návrhy ohledně zmíněné kalby a že nevědí, zda je vůbec dobrý nápad grilovat, že je to třeba ještě řádně promyslet.

ALARM PRO TIBORA

27. května 2009 v 19:22


,,Vrzly dveře, vrzly v pantu, vešla banda buzerantů," oznámil dnes ráno holý fakt naší oblíbené vrátné Tibor. Baba už ani nic nenamítala, což Tibora očividně zarmoutilo.



Později přišla do třídy rozhořčená pánčelka, že pánředitelka viděla, jak z výtahu, který má nejvyšší nosnost pouze 250 kg, leze pět osob.
,,No, Tibore, co mi k tomu povíte?"
,,Nic, prosím pěkně, já v něm nejel. Kdyby jo, tak se tam určitě nevejde pět lidí."
,,Tak, kdo tam jel? Co, Anno, vy, že? Kolik vážíte?"
,,To se u žen neříká."
,,Věk se neříká, ale váha nevadí, tak kolik?
,,70 kilo," odpověděl za ní Tibor.
,,A vy Romano?"
,,50."
,,Kdo tam ještě jel? Linda. No, kolik vy?
,,63 kg."
,,Řekněme šedesát. A Jitka?"
,,Asi 60."
,,Kdo ještě? Honza?"
,,Já nevím, kolik vážím.
,,No to je jedno, protože ostatní dohromady už váží 240 a vy určitě nevážíte jenom 10 kilo. Ale až se s váma ten výtah utrhne..."
...tak to bude teprve ta správná švanda.


,,A kde je Lucie?" otázala se pánčelka při zápisu docházky.
,,Psala mi SMS," odpověděla Jitka, ,,byla u přítele v Bíteši a řidič něměl na autobusu cedulky, takže jí to ujelo, i když u toho autobusu přímo stála," pokračovala Jitka a evidentně se těšila na reakci spolužáků v podobě hurónského smíchu, který se také dostavil.
Pánčelka to raději nekomentovala.
,,Když budete hodný, vzala jsem vám německou Kobru," oznámila.¨
,,No, to jsme rádi," odvětila Šárka.
,,Ale nejdřív musíme něco udělat, takže si pište: Když jsem byla malá, vyměňovala jsem si s kamarádkou..."
,,...plínky," dořekl za ni Tibor.
,,Tibore, vy chcete být za každou cenu vtipný, ale někdy to až bolí. ...pohlednice."
,,Pohlednice bolí?"




,,Tak vám pustím Jízdu smrti," vybalila na nás pánčelka, který díl nás čeká.
,,Super, to znám," vybalil to na nás Tibor.
Nejprve se pánčelce podařilo pustit české znění: ,,Já to nechci česky!"
,,Ale my jo!"
,,Tak, už to máte auf Deutsch."
,,To jsou divný hlasy."
,,Jakej bude mít hlas Simír?
,,To mě taky zajímá."
,,Já jim vůbec nerozumím."
,,Nebreč, já taky ne."
,,Jako nejvíc ten Simír... ještě ňákej mladej. Ale má tu hroznej hlas."
,,To je tak strašně reálný, že by se člověk posral," komentovala dění v TV Šárka.
,,No jo, a Simír zase spasitel," prohodil Tibor po zhlédnuté autonhodě.
,,Samý pekáče starý tam napasovaný," přemítal Jirka.
,,Jak Simír vždycky zničí superauto," jal se nás vzdělávat Tibor, ,, tak to je auto buď z předváděčky, nebo nezaplacenej leasing. Ta automobilka to bere jako reklamu, proto ho obětuje."
,,Ty jo, já nechápu, proč předtím nezastavili."
,,To, proto, že to maji napsaný ve scénaři."


,,Simír zastaví na český benzínce, vystoupí a strčí si tankovací pistoli do řiti," začal vyprávět patrně velmi vtipný vtip Tibor, ,,uvidí ho pumpař a začne na něho řvát:
,,Ty idiote, vždyť to je natural!"
,,NEIN, NEIN, DAS IST SUPER!" odpoví mu šťastně Simír. Pak jde zaplatit natankované palivo a chce si koupit i baterky. ,,Mikrotužky nebo monočlánky?" zeptá se pumpař.
,,Wie, bitte?" otáže se Simír.
,,Nabité, ty idiote!!!"
Tak jsme se zasmáli, haha.


,,Jsem zpocenej, jak vrata od chlíva," vydechl Dave a otevřel dveře.
,,Zavřete to, nemusí všichni vědět, že sledujeme Kobru," vylekala se pánčelka.
,,To by nepoznali, leda že by tu zrovna řekli LKA," uklidňoval ji Tibor.
,,Co to je LKA?" chytila se Linda.
,,Zeptej se Simíra, ten ví všechno."
,,Blut, Blut!!" ozývalo se z televize.
,,Ježišmarjá, tak sundej košili," pokračoval nevzrušeně v komentaci Tibor.
,,On omdlel?"
,,Tom uviděl krev a omdlel," pokusil se také zavtipkovat Dave.
,,Letecký den má miminko," pronesl Tibor, když dítě letělo už po několikáté vzduchem.
A to nejlepší, na co se v každém dílu můžeme těšit, nás neminulo ani tentokrát: velký ohnivý výbuch.


,,Na našem záchodě je nová cedulka, že máme používat štětku," informoval všechny přítomné Honza.
,,My ji tam máme už dávno. Jako tu ceduli a je tam připsaný, že by tu nějaká musela bejt, jako štětka" ohromila ho Anna.
,,Vy tam máte štětku?" zajímala se Linda o vybavení pánských záchodů.
,,My máme štětku na vrátnici," konstatoval suše Tibor.


Na konci výuky se Jirka, Tibor a Dave domluvili, že honem zaberou výtah, aby holky musely pěšky. Vyběhli ze třídy, jakoby jim za patami hořelo, přivolali výtah a nastoupili.
,,Ty vole, Tibore, vy jste gentlemani," rozčilovala se Šárka,
,,Počkáme, než sjedou."
Jenže výtah, místo aby jel z třetího podlaží dolů, jel nahoru do čtvrtého podlaží nadzemního.
,,Ty vole, to jsou fakt mentálové, to je strašný, jdeme pěšky."
Pak výtah změnil směr a jel dolů. Jenže ve druhém podlaží jsme se s ním setkali a Šárka jako o život mačkala tlačítko, tudíž se výtah v příslušném patře zastavil a ona honem otevřela dveře. Ovšem, kvůli jinak prostorově řešenému Tiborovi se tam jaksi nevměstnala. Teď babo raď, kdo je větší mentál?

ZOO

21. května 2009 v 17:00

Nevím, co to pánčelku napadlo, že nosí dříví do lesa, ale vyvedla nás ve čtvrtek do zoologické zahrady. Sraz byl na náměstí u dolní kašny, jenže koho by napadlo tam čekat, když se pár metrů od ní nachází vykrmovací zařízení. Tedy všichni jsme se usadili v zahrádce Mekáče, popřípadě si někteří koupili kafe. A čekalo se, než přilezou všichni švábi na pivo.


,,Myslíte, že Lucka dorazí?" zeptala se Linda.
,,Přece není tak blbá," uťala ji Anna.
,,No já nevím..."
,,Čeká ve škole, ne."
,,A tam nikdo, hehe."
,,Vždyť říkala, že bude čekat u hlavní brány."
,,Jo, jenže taky říkala, že neví, kde to je, tak říkala, že přijde sem."
,,A nebo přišla do školy a tam si vzpomněla, že máme sraz u kašny."
Určitě jste si už udělali obrázek, za jak schopnou většina třídy Lucii považuje. Lucie je ale překvapila a přišla na správné místo.
,,Jé, ty jsi přišla?" vykřikla překvapeně Linda.
,,Vždyť jsem říkala, že do zoo půjdu," odpověděla Lucie a bylo na ní vidět jisté zneklidnění, protože si myslí, že ji s sebou nechceme.
,,Vždyť jsi říkala, že budeš čekat u brány," honem to napravovla Linda, ,,a co to neseš za tašku?" zeptala se jí, když viděla to zavazadlo.
,,Já šla kolem Kamily a tam měli 50% slevy. No nekupte tam nic, že? Tak jsem tam šla a mám dvě trička a dvě mikiny za 129 Kč," pustila se Lucie do nadšeného vypravování. samozřejmě celý nákup vybalila, aby se všichni podívali, co pořídila.
,,A co véča předevčírem, Luci?" zeptal se další dobrák.
,,Dobrý, měli jsme dvě piva, dvě limonády a dvě večeře a dohromady to stálo 222 Kč."
,,Tyjo, samý dvojky, tak jste se asi hodně najedli."
,,Jo, ty jo, najedli."


Ještě chyběla Šárka a pánčelka. Šárka už je zdálky vidět a nevypadá nejlépe.
,,Jak čumí," pronesl kdosi.
Šárka přišla společensky unavená.
,,Ty jo, mně je zle, já jsem jako ani nechtěla vůbec chodit, ale když jsem to slíbila."
,,A cos dělala?"
,,Byli jsme na bowlingu, domů jsem jako přišla ve dvě v noci a je mi blbě úplně nejvíc. A jako než jsem šla, tak jsem zvracela. A asi budu zase, co mám dělat?!"
,,Hele, běž si koupit samaritána," poradila dobrá duše Anna.
,,Co to je?"
,,Já nevím, já to ještě neměla, ale prodává se to v lékarně a prej to fakt funguje."
,,A to se fakt jmenuje Samaritán?"
,,No, normálně řekneš, že chceš Samaritána."
Tedy šla Šárka honem do lékarny a Tibor - gentleman šel s ní. Když se vrátili, koupila si v Mekáči kofolu a Tibor tam naházel nemalé množství obsahu krabičky. Začalo to pěnit, ale Šárku to neodradilo, a protože jsme ji společně podpořili, tak začala pít s mírnými obavami.
,,Musíš najednou, jinak to nebude fungovat," radila Anna
,,Tyjo, já nemůžu, mně je blbě a navíc to pění."
,,Z tý koly se určitě pobleješ," rýpnul si jeden šprýmař.
To už dorazila pánčelka a když nás viděla, zapadla také do vykrmovacího zařízení a zanedlouho vypadla s kafem. Konečně jsme mohli jít k zoo, sice se zpožděním, ale přece a to se počítá.

U pokladen jsme všichni vytáhli své papíry na hlavu, abychom dostali slevu a místo 80 Kč zaplatili polovic, protože jsme slíbili, že se budeme dívat jen jedním okem. Vlastně blbost, žádné papíry na hlavu, ale potvrzení o studiu.
,,Vejdem všichni sborem za tím jedním volem," pronesl Tibor, když jsme jeden po druhém strkali vstupenky do turniketu. Jen už nevím, kdo byl ten první vůl.
První živočichové, na které jsme narazili, byli jakési myšli žijící v písku. Velmi legrační stvoření, která se hromadně objevovla a hromadně mizela v děrách.
,,Co jste jim udělali, že zmizeli?" zeptala se pánčelka, protože zmizeli, když se na ně stačila sotva podívat.
,,Šárka na ně dejchla," konstatoval Tibor, což neměl dělat, protože stála hned vedle něj.

No nic, pokračujeme dál do útrob zoo. Jdeme kolem koz ohrazených elektrickým plotem.
,,Lindo, můžeš mi přeložit, co říkají?" zařičel Tibor.
,,Co, kdo?
,,No, ty kozy."
,,Ty seš ale blbej."
Pak se Tibor jal rozebírat (slovně) elektrický ohradník:
,,Tady to je moc příjemný, když na to močíš. Ono to příjemně brní..."


Pak se stádo chovanců natlačilo k vitríně, kde bylo jiné stádo a to stádo malách opiček. Jedna pořád nosila s sebou myš jako batoh.
,,Ježíšikriste, ono to leze i ven," zaječela hystericky Šárka, když všechny ty pidiopice vyletěly ven na volné větve. Pustila je jejich ošetřovatelka, protože se jí nás patrně zželelo, když viděla tu tlačenici u okna v zatím ještě celkem prázdné zoo.
Líná huba, holé neštěstí. Toto pořekadlo ovšem neplatí pro Tibora, vyfasoval od ošetřovatelky krmivo ajal se svůj příbuzný druh sytit.
,,A to neutečou, když jsou tu jenom tak volně?"
,,Ne, protože vědí, kde dostávají jídlo," usoudil Tibor evidentně dle svých osobních zkušeností.


,,Jé, paní učitelko, můžu jednoho z nich hodit k lachtanům?" zavýskl radostně Tibor, když viděl, jak u vyder, ke kterým se také blížíme, stojí chovanci mateřské školy.
,,Opovažte se, "zareagovala pánčelak, protože ví, že Tiborova studnice šprýmů nikdy nevysychá.
,,Pusťte dopředu ty malé děti," uťala nám tipec svým rozhodnutím pánčelka.


,,Jé, levhart perský! Z toho se dělají perské koberce," komentoval Tibor podobným způsobem skoro každého živočicha.

Postupně jsme prošli všelijakou tamější havěť, až jsme se dostalik tomu nejdůležitějšímu: dětskému koutku. Tady ovšem všem vyrazila dech pánčelka, protože hned naskočila na lanovku. Všichni z toho byli tak překvapení, že ani nezjistili, že k nim už mluví.
,,Tak běžte taky někdo," řekla.
Nikdo nechtěl, tak se svezla ještě jednou.
,,Uuu, to je dobrý," radovala se pánčelka."
Pak zase začalo z její strany přemlouvání k naší straně, aby se také někdo svezl.
,,Vy teď nikdo nechcete a určitě mě máte za pošuka, žejo?" otázala se pánčelka.
,,Ne, nemáme, určitě ne."
,,Tak, Tibore, běž."
,,Ne, paní učitelko, mě by to neuneslo."
,,Ale uneslo, tak běžte."
,,Tak já teda půjdu," zželelo se pánčelky nakonec Honzovi.
,,No vidíte, že to jde," měla radost pánčelka.
,,Tak já to teda taky zkusím," odhodla se nakonec Tibor.


Jenže pánčelce padla do oka ještě druhá, trochu větší lanovka. Naskočila na ni a když už byla na konci, zhoupla se až se jí vyhrnula sukně před zraky celé třídy (na těch lanovkách se stojí). Zahřmělo. Ne to není bouřka, to se jen celá třída rozhodla neslušně chlámat, nejvíc ovšem Tibor.
,,Já si zakryl oči," ujišťoval už z dálky pánčelku Tibor.
,,Jo, zakryli jsme si oči a otočili se," přidala se Šárka.
,,Jo, já se taky otočil," souhlasil Tibor.
,,On se fakt otočil," přidal se Jirka.
,,Jo, já jsem zavřel oči," nesměl zůstat pozadu Dave.
,,Jo? A ono bylo něco vidět jo?" tázala se přicházejíc pánčelka.
,,No-o-o-o, lehce," zakuckala se smíchy Šárka.
,,No, lehce, tak vidíte," reagovala pánčelka, ale už víckrát nejela.


Pro ostatní návštěvníky zoo to musel být také silný zážitek: paní učitelka bimbající na lanovce a pod ní houf jejích svěřencův podobě podivných existencí.


Pak se ještě Dave s Tiborem pohoupali na překlápěcí houpačce a další jedinci i na běžné houpačce na lanech. Po chvilce přemlouvání šli ještě Dave s Honzou na tobogán. Pánčelka už na žádnou jinou atrakci nchtěla jít.


A na závěr, aby se neřeklo, že chodíme do zoo místo školy jen tak, dostali jsme papír s otázkami, týkajících se této zoo a které musíme zpracovat.
,,Jak velkýho ho má slon indický?" zeptal se Dave dělav, že čte otázku z papíru.
,,Myslíš jako chobot?" převezl ho Tibor.
,,Vždyť slon indický tu žádný nění," odrovnala je oba dva Lucie.

A ZASE TA LUCIE

19. května 2009 v 15:49

,,Hoří mi pipina, co mám dělat!?" pronesla s naléhavým tónem hned po ránu Šárka.
Tiborovi, který právě něco přežvykoval, úplně zaskočilo, protože takovéto dotazy je zvyklý dávat sám a od jiných je nečeká.
,,Lidi, ono to fakt pálí, já nekecám," začala se Šárčina hysterie stupňovat. Den předtím byla na solárku a patrně to s grilováním svého těla přehnala.
,,Ty vole, to pálí, Tibore, co mám dělat?"
,,Dej si na to tvaroh," dostala v odpověď.


,,Prej ale pomáhá, když si hned po opalování dáš zábal vody s octem, tak to tu horkost odsaje," radila Anna.


Pak už přišla pánčelka a začala rozprávka o uběhnuvších státnicích. Letošní byly prý hodně těžké.
,,Asi před třemi lety byly také těžký, ta škola chtěla dělat novou fasádu, tak asi potřebovali hodně peněz. Ale letos už vypadala dobře, tak nevím, co by chtěli opravovat. Leda, že by postavili pánské záchody, aby Dave příště nemusel chodit na dámy," zavtipkovala pánčelka.
Pak vybírala omluvné listy, Šárce se nechtělo zvedat, když jí to tam tak pálilo, tak se nabídl Tibor a odnesl i vypůjčený slovník kvůli těm státnicím, kterých se účasnila.
,,Tibor je gentleman*," komentovala to Šárka, když se pánčelka lekla, co to k ní jde za monstrum.
,,Já jsem mesendžr*," informal všechny Tibor, aby to bylo jasné i těm s pomalejším vedením a pánčelce.
,,A německy?" uzemnila ho pánčelka.
,,Messenger*," nenechal se vytočit Tibor.


* číst, jak je napsáno


,,Paní učitelko," otázal se slušně Tibor, takže to vypadá, že bude něco chtít.
,,Ano?"
,,Umíte švabach?" Á, tak už to z něho leze.
,,No, moc ne, proč se ptáte?"
,,Já jsem u bábí na půdě našel dopis z roku 1942 a ten je švabachem, ale je tištěnej."
,,A to jste to nezkusil sám?"
,,Zkusil, ale přeložil jsem si jenom poslední řádek."
,,A co tam bylo?"
,,Heil Hitler," a Tibor se zase dostal k svému oblíbenému tématu.
,,Tak, abys pak nelitoval hochu," usadil ho Dave, ,,třeba nějaký udání."
,,Ne, nikdo z rodiny to nepsal, bábí tam nebydlela, to je po Němcích," uklidňoval ostatní (nebo sebe?) Tibor.


,,Tak co ten čtvrtek, kdy se sejdeme?" zahájila diskuzi pánčelka o návštěvě zoo.
,,V půl devátý u kašny," pronesla nekompromisně Anna.
,,Né, my přijíždíme už v půl osmý," oponoval kdosi.
,,Ne, v devět, aspoň pojedu o autobus dýl," probudila se náhle Jitka.
,,A co tady jako pak hodinu budu dělat?" rozohnil se Tibor.
,,Tak mezi 8 a 8 15 u dolní kašny," rozsekla to pánčelka.
To chci vidět, kde vedení zoo sežene tak rychle zánovní klece pro stádo dobytka.


Šárka se zase začala cpát nějakými tabletkami.
,,Ježišmarjá, co to všechno žereš, " podivil se Tibor Šárčině svačině a viditelně si vzpomněl na balíčky Ibalginu, které už za tu dobu, co ji zná, zmizely v jejích útrobách.
,,To je betakaroten, kvůli opalování."
,,Že si nevezmeš raději mrkev," promlouval láskyplně Tibor do Šárčiny duše.
,,Idiote, vždyť to je jako mrkev, abych byla hnědá," dostal odpověď jasnou jak facka.


,,Vy doma nemáte vodovod?" promluvila k Davevovi Šárka, protože se vrátil z WC s PET láhví plnou čiré kapaliny.
,,Sem to nestihl, ne?" odpověděl jí, aby se neřeklo.
,,Tady je voda lepší než naše, ta smrdí savem," říkal nám.
,,Savem, jó? Snad chlórem, ne?" zareagovala vztekle Šárka.
,,Nechceš si na to opravdu dát ten tvaroh?" dělal si z ní zase srandu Tibor, když viděl, jak začíná ještě víc a celá hořet.
,,To už by nepomohlo," byla její reakce.
,,Ale pomohlo," pokračoval klidným tónem Tibor, ,, a šampaňský a šlehačka s jahodama... i já bych uměl realizovat své představy..."


,,Tichoooo!" zařvala přes celou místnost Anna, ,,řeknu vtip."
,,Jdou dva policajti kolem rybníka a tam vidí krávu, která pije vodu a dva muže, kteří zároveň z ní dojí 10 litrů, 20 litrů mléka... Policajtům se to zalíbí, tak si také jednu krávu koupí a jdou s ní k rybníku.
,,Strč jí tam tu hlavu pořádně," řekne jeden.
,,Dej ji hloub, ať toho víc nadojí."
,,Ještě hloub!"
,,Stačí, už saje bahno!" ukončila Anna vtip.
,,Cože?" pronesla Šárka.
,,Saje bahno," zopakuje jí to Tibor.
,,A co jako?" nechápe.
,,No začala srát," vysvětluje jí Tibor.
,,A jak jako?" zamrzlo Šárce vedení.
,,A to seš z vesnice?" rýpnul si Tibor do Šárky.


,,Už jsem nebyl 14 dní v posilovně," konstatoval smutně Jirka.
,,A je to poznat?"
,,Jo, bohužel je."
,,A co, box?" začala se zase zajímat Šárka.
,,Ne, posilovna."
,,To já zase začnu, protože dneska si jdu koupit sportovní tašku," oznámila mu a Tiborovi zase zaskočila potrava, tentokrát okurka i se zelenou šlupkou.


Vždy, když má u nás ve třídě někdo narozeniny nebo svátek, přinese bonbóny, které pak pošle, aby si každý mohl nahamťat. Určitě jste to v první obecné také tak měli. Dnes tedy přišla řada na Lucii a její narozeniny.
,,Ty ses nějak rozšoupla, Lucí," pronesla Linda, když viděla to nadělení, které Lucie přinesla.
Přinesla totiž pro každého Marilku, což byl pišingr podobný tatrance.
,,Kolik tě to stálo?"
,,Moc ne, ono to bylo v akci, ono to už prochází... Teprv bude," okamžitě nás zbavila iluzí Lucie.
,,to kvůli narozkám jseš tak vyfiklá a vyletněná?" zeptala se Šárka na její dnešní ohoz.
,,Ne, večer jdu s přítelem po měsíci na véču do Prince, protože mám narozeniny."
,,A co ti dá?" ... to jsme se zatím nedozvěděli, protože začala hodina.


Tibor zrovna potil nějaký proslov, když v tu chvíli Lucie začala trpět samomluvou. Jo, aha, ona odpovídala na tu otázku, co dostane od přítele. Od tchýně (ne, nebojte se, ještě není vdaná, říká tak jen přítelově matce) dostala něco od Oriflame. Řekla jí prý, co dostane od jejího syna. A Lucie prý nelenila a hned mu řekla, že ví, co od něho dostane.
Sice jí nikdo moc nerozuměl, ale smysl patrně pochopili všichni, protože se začínali postupně chechtat.
,,Lucko, já vím, že dneska máte narozeniny, ale..." snažila se ji slušně umlčet pánčelka a pořád ještě nevěřila svým uším, očím a možná i ostaním smyslům.
Později Lucie potila řeč už na vyzvání pánčelky. Tibora to ale nezajímalo, tak nám vykládal nějaké své zážitky. Jenže začínal nevědomky zvyšovat hlas.
Tibore, Lucie vám do toho také nekacela!" rozčílila se pánčelka.
Tibor chvíli zvažoval situaci a pak radostně pronesl: ,,Kecala."
I pánčelka se smála, když jí to došlo.


To chci vidět ten čtvrtek, až chovanci psychiatrické léčebny navštíví chovance zoologické zahrady.