V úterý přišly do školy některé osoby, které byly den předtím nepřítomné. I to jim Linda začala vyprávět o Lucčiných problémech při hře na blázny.
,,...jelo už druhý kolo a ona to pořád nechápala. Při třetím jsme čekali, jestli se jí to už povede a ono zase ne, ona to nemohla vůbec pochopit...," vyprávěla Linda s nadšením a bez obav, protože Lucie ještě nepřišla.
,,To bylo proto," ozvalo se ode dveří, kde se najednou objevila Lucie, ,,protože jsem vůbec neposlouchala."
,,Tak to bys nevěděla jen při prvním kole, ale pak bys to už musela vědět," oponovala Linda.
,,Já neslyšela ty otázky," vasvětlovala Lucie.
,,Tak jsi měla, říct, aby ti to Dave zopakoval."
,,Mně se nechtělo," pravila Lucie.
,,Kde je tu nějaký Questo?" zajímala se Linda.
,,Mají tam tričko za 29 korun?" otázala se jí Lucie.
,,To je hospoda," poznamenala Linda.
,,Aha,já myslela, že to je obchod se slevama," začalo se Lucii vyjasňovat.
,,To je neproti spořitelně, v tom bývalým klášteru," dostala Linda od třídy konečně odpověď, kterou očekávala.
,,Sprav si ksicht,"vylétlo ze Šárky na Lucii, protože make-up jí vytvářel na obličeji svislé oranžové pruhy.
,,Jakej ksicht?" nechápala Lucie.
,,Lindo, musíš říkat obličej, ne ksicht, to ona neví, co je," pronesl Tibor. Jak vidno, začínali být na ni už někteří jedinci dost oškliví.
,,Lucko, vem si slovník a najdi..."pronášel Tibor velmi pomalu.
,,Dneska nemám slovník, on se mi už úplně rozpadl, tak jsem ho už nechtěla nosit," skočila mu do řeči Lucie.
,,Tak si puč Lindin," poradil jí Tibor a Linda už jí podávala svůj.
,,Tak a teď tam najdi v německý části Gesicht."
,,To nemusím hledat, to je přece obličej, to ví každej blbec!" informovala ho Lucie.
,,Tak od toho Gesicht máš přece ksicht a ten si sprav."
,,Co mám dělat s ňákým ksichtem?" otázala se Lucie
,,Lucko, sprav si fasádu!" zaburácel Tiborův hlas.
,,A proč?" nechápala ona.
,,Protože máš na obličeji velký oranžový pruhy, asi né," odpověděla Šárka.
,,Nemám."
,,Máš! Jako kdybys si ten make-up na ksicht napatlala prstama," vysvětlovala Šárka.
,,Aha. Nám totiž doma v koupelně nesvítilo světlo, tak jsem se musela líčit po tmě," podala nám Lucie vysvětlení, proč je dnes oranžově pruhovaná.
,,A včera byly chlebíčky, Dave přinesl na rozloučenou, měli jste přijít," řekl kdosi směrem k v pondělí nepřítomným.
,,Byly fakt dobrý," souhlasil Tibor.
,,Jo, a ..." chtěl se otázat Jirka.
,,Žádný chlebíčky nebyly, já tu včera celej den byla a on přinesl jenom Studentský pečetě. Byly to takový malý tyčinky, ale chlebíčky to nebyly." pronesla s vážnou tváří Lucie.
O přestávce už v Luciině nepřítomnosti probíhaly další rozbory jejího chování.
,,To jsem jednou musela jít s Lucií úplně sama a to bylo strašný," začala Linda, ,,ona celou cestu do školy furt něco mlela a já jí vůbec nerozuměla, já vůbec nevěděla, co říká. Chtělo se mi z toho spát, bylo mi z ní špatně a možná se mi chtělo i zvracet."
,,Já několikrát rychle z nádraží utíkala do školy, protože její bus příjíždí chvíli po mým, tak aby mě nechytla, protože to je úplně nejvíc strašný poslouchat ty kecy," přidala se Šárka.
,,No viď," přitakala Linda.
,,A jednou jsem jela se ségrou a když jsem řekla, že musíme počkat, abych nemusela jít s Luckou, tak ona se mě hned zeptala, jestli to je to ta holka, co tak divně jde a to ji viděla poprvý, takže nevěděla, koho myslím," pokračovala Šárka.
,,No, že jo, jako, kdyby pochodovala," zase řekla Linda.
,,A dneska je vymóděná jak stará mladá a nosí bomby," řekla Šárka.
,,Jak to víš, že nosí bomby?" zeptala se Anna.
,,Tak se na ni podívej, vždyť je to přes ty kalhoty vidět," vysvětlila Šárka.
,,No, já si její zadek neprohlížím," konstatovala Anna.
,,A to já jo, já si jí prohlížím celou, protože to se nedá nedívat se na ni. Vůbec nechápu, jak s ní ten její přítel může vydržet, já bych se poblila," rozohnila se Šárka.
,,Ty bomby má asi po svý babičce. A ty boty, ty jsou taky strašný," pokračovala Linda.
,,Lucka je tragédka," ukončila to Šárka.
Zde je vidět, jaké jsou holky příšerné potvory, chudák Lucie, ani se jí nedivím, že jí to tu s námi už nebaví a tudíž to byl i poslední den, který tu strávila.
Ve středu přišla do třídy ředilka se zprávou, že onemocněl jeden komisař, tudíž na zkouškách budeme až do večera. To se setkalo s malou nevolí.
,,Tak tam běžte vy dělat komisaře," radil pánčelce Tibor.
,,Jak já můžu jet na univerzitu," nechala se slyšet pánčelka.
,,No, když tam můžeme jet my..."
,,Musím ještě připravit úplatky," přemýšlel nahlas Tibor.
,,A co?"
,,Víno."
,,Myslíš, že to na to uhraješ?" otázal se Jirka.
,,Co by ne. Jak to bylo u maturity? Napekl jsem a všichni byli spokojený."
,,Co má ten komisař za nemoc?"
,,Jak já to mám vědět," na to pánčelka.
,,Beztak má prdíky," informoval Tibor.
,,Tady je hic, pusťte ten luftmacher," rozkázal Tibor.
,,Co tím myslíte?" otázala se pánčelka.
,,To na stropě," vysvětloval trpělivě Tibor.
,,A jak se to jmenuje česky?"
,,Větrák," odpověděl Tibor.
,,Jo, ventilátor. Ne, bude nám z toho špatně," pravila pánčelka.
,,Jak špatně, vždyť je na stropě," přidal se Honza.
,,Vy nemáte periferní vidění?" otázala se ho pánčelka.
,,Ne, já jsem chlap," řekl Honza.
,,Tak to pusťte," prosil Tibor, zpocený jak dveře od chlíva.
,,Ne, je tu zima," zakřičela Linda.
,,Jo jasně, zima, rampouchy, že... tak, to pusťe," prosil Tibor.
,,Tak já to pustím," řekl Honza, protože je nejvyšší ze třídy a nikdo jiný na to nedosáhne.
,,Ježíš, on to urve," vyšilovala Šárka dívavši se na Honzovo počínání.
,,Musíš zatáhnout za ten provázek," radili mu ostatní.
,,To nefungeje."
,,Musíš pořádně."
,,Vždyť to nejde, asi je to rozbitý."
,,Támhle je nějakej černej čudlík," informovala ho Romana.
,,Aha." A větrák se rotočil.
Pak všichni sedíme a civíme na větrák jak telata na nová vrata.
,,Tak to by stačilo, vypněte to," chce ukončit skupinovou hypnózu pánčelka. Honza tedy vstane a zatáhne za provázek, pak zmáčkne i čudlík a nic, větrák se stále točí.
,,Ono to nejde zastavit!" zvolá nešťatně Honza.
,,Tahej za provázek," křičí Tibor.
,,Nic to nedělá."
,,Tak zmáčkni čudlík."
,,Taky nic."
,,Já vám říkala, nespouštějte to, viďte Tibore," pronose jízlivě pánčelka.
,,Já to nepustil, já tam ani nedosáhnu," brání se Tibor.
,,Ale, kdo nejvíc řval, že to chce pustit, vy!"
,,Já jsem malej, já tam nedosáhnu," zdůvodní Tibor nemožnost zastavení větráku jeho rukama.
,,A to je takový problém? Vemte si židli," poradí mu pánčelka.
Tibor si tedy vezme židli a stoupne si pod větrák.
,,Teď tě chci vidět," pronese Honza.
,,Vypadáš u toho jak kašpárek v rohlíku," poznamenala Linda.
,,Zatáhni za ten provázek... no ještě jednou, tak čudlík... obojí najednou" radí mu ostatní.
,,Hele, už to stojí," zajásá Tibor a odnáší židli. Jenže větrák se zase roztočí, ale na opačnou stranu. Tibor tedy opět umístí židli pod větrák a zkouší to znovu.
,,Ono to je fakt rozbitý," potvrzuje po dalších několika pokusech Tibor. Tedy to vzdal a definitivně židli odnesl.
Pánčelka už to psychicky nevydržela a obula se do toho sama. Po několika pokusech se to zastaví a pánčelka se začíná radovat.
,,Teď se to zastaví a pojede na druhou stranu," zchladí její nadšení Tibor.
,,Jako, ty xindle jeden!" rozčílí se pánčelka na větrák. Pak větrák, než se znovu roztočí drží rukou a tahá a mačká, na co se jen dá.
,,Fůj, tam je prachu," ošklíbá se nad povrchovou úpravou zařízení, ,,a to tu teď dýcháme."
,,No tak to tu půjde celou noc," hodnotí situaci Tibor.
,,To byl zase nápad, pane, co?" řekne pánčelka Tiborovi a jelikož začala přestávka odešla do svého kumbálku.
,,Jak se nám zbláznil větrák aneb, jak se zbavit učitelky," pronesl po jejím odchodu Tibor.
O přestávce zase hypnoticky čučíme na větrák.
,,A ono se to jako opravdu točí, jo?" zarejpal si Tibor její pověstnou větou do Lindy.
Honza jde tedy na další pokus a tentokrát si bere i židli, aby se nemusel příliš šponovat.
,,Sundával sis boty, když jsi lezl na tu židli?" otázal se Tibora.
,,Samozřejmě," potvrdil Tibor.
,,Takže ne," a slušňák Honza si stoupl na židli v botech.
,,Fůj, tam je prachu," taktéž se vyděsil Honza.
,,Narovnej se, ono se to zastaví," radí mu někteří dobráci.
,,To víte, že jo a utne mi to hlavu."
,,Tak to zkus vymáčknout," dává mu Tibor rady. Než se to rozjelo zase na druhou stranu, tak to Honza chytil a stojí tam jak tvrdé Y.
,,Teď tam budeš muset stát navěky," utěší ho Linda.
,,Vy jste s tím ještě nic neudělali?" otázala se právě z kumbálku přiševší pánčelka.
,,Kdyby se laskavě nesmáli a šli s tím něco udělat," řekl Tibor pánčelce.
,,Tak my už jsme tam byli, ale nic s tím nešlo udělat," odpověděla mu na to.
,,Co potřebuješ, že paní učitelce onikáš?" rýpla si Linda.
,,Ale jenom zkontrolovat ten dopis tetám do Rakouska, jak jste mi slíbila."
,,No vidíte, tak to sem dejte." A Tibor se zvednul a zamířil s ožmoulaným papírem k pánčelce.
,,Lieber Helga und Mitzi, hned v první větě taková chyba," zhrozila se pánčelka.
,,To já vás jenom zkoušel," uklidňoval ji Tibor.
Mezitím Honza stále zuřivě zápasil s větrákem.
,,Ježíš, proč už to nezastavíš?" vyjekne Šárka.
,,Rád bych, ale nevím jak," propadá ještě většímu zoufalství Honza.
,,Netahej za provázek, ale tlač čudlík," radí mu.
,,To dělám už celou dobu." Najednou však větrák stál a už se točit na opačnou stranu nechystal.
,,On ten čudlík nemá tři polohy, ale jen dvě takže, když to dáte doprostřed..." informoval Honza.
,,Hele, ňákej chytrej, ne?" na to Tibor.
,,To se vám to líbí, když to někdo spraví..." bránil se Honza.
,,Spravit neznamená zastavit," vysvětlil mu Tibor.
,,Tibore, tady je oblačno v tom dopisu," pokračovala pánčelka ve čtení Tiborova psaní, ,,stačilo to jenom normálně škrtnout."
,,Když to byste třeba nepochopila."
,,Za co mě máte? Já jsem chápavá dost. Ale na to, jak je to krátký, je tu chyb..."
Žádné komentáře:
Okomentovat