HRA NA BLÁZNY?

15. června 2009 v 19:15

,,Tak, Lucko, povídej, zážitky, vzpomínky..." zajímal se Honza o průběh německých certifikátních zkoušek, na kterých Lucie byla v neděli. Zbytek třídy to totiž čeká v sobotu 20.6. , protože jede na vyšší úroveň, než byla ona.
Lucie však jenom něco kvikla a odešla.
,,Já myslel, že začne povídat," nechápal Honza.
,,Asi má sklerózu," vyhodnotil situaci Tibor.
,,Ty vole, ty trháš ke konci roku rekordy," podivoval se Dave právě přiševšímu Jirkovi, kvůli už týden včasným příchodům.
,,Už mi na to zbává jen tejden, tak se musím snažit..." objasnil Jirka.


,,Já jsem Chňapík, maličký krokodýl, v Africe bydlím, tam kde teče řeka Nil. Z vajíčka jsem se vyklubal, po čtyřech nožkách na cestu se dal. Chňap, chňap, chňapi, chňapi, chňapi, chňap. Chňap, chňap, chňapi, chňapi, chňapi, chňap..." začal si zpívat Tibor.
,,Co šílíš?" vyděsil se Dave, zírav na něho nevěřícně.
,,No zpívám si, copak to neslyšíš?"
,,Kdes to sebral, takovej hit?"
,,Taková malá tříletá mažoretka na to včera v televizi pochodovala, byla fakt dobrá" objasňoval Tibor důvod svého počínání.
,,Není pro tebe moc mladá?"
,,Vy jste blbí," kroutil hlavou nad našimi myšlenkovými pochody Tibor.
,,Ty sis začal," nedáme se.


,,Tak jako bylo to tam hrozný," začala najednou Lucie mluvit. Lekli jsme se, ke komu to vlastně hovoří, než jsme zjistili, že nám začala vypravovat zážitky z certifikátních zkoušek, " na němčinu nás tam bylo jen šest a byly tam i jiný jazyky a vždycky pak všichni vyšli na chodbu, tak tam byl vydejchanej vzduch a mě bylo na omdlení. Když jsem šla na ústní, úplně se mi motala šiška, tak jsem jim řekla, že si sednu k oknu, ale oni mi to zakázali, že komise je na druhý straně třídy, tak to nejde, že jako nemůžu přes celou místnost řvát. Tak mi aspoň otevřeli okno a ten druhej, jak jsem s ním mluvila na mě bral ohled, když viděl jak mi je blbě. Musela jsme se přidržovat, abych tam došla. A to okno mi vůbec nepomohlo. Nejhorší jako bylo, že celej certifikát začnul poslechem a bylo tam, jestli je to to richtig nebo falsch a dopňování vět. A z jiných škol říkali, že měli tejden předtím svaťák a my tady ne..."


,,Tyjo, jestli to Lucie udělá a já ne, tak se asi zblázním, " komentovala inteligenci své spolužačky v její nepřítomnosti Linda, ,,angličtináře prej při ústní natáčejí na video, kdyby to dělali nám, tak bych tam asi nic neřekla."


Pondělí bylo také dnem, kdy byl s námi naposled Dave, ne proto, že se snad chystá zemřít, ale proto, že následující den má v Praze přijímačky na policistu, tudíž tam zůstane rovnou až do konce týdne.
,,Přinesl jsi chlebíčky?" dožadujeme se krmiva.
,,Děte někam," odbyl nás Dave.
,,Dejváku, to jsme od tebe nečekali, opravdu, ne."
Dave však nezklamal, hrdina, z mohutného zavazadla, jež ten den vlastnil, vytáhl dvě balení Studentské pečeti, ve kterých se nacházely další menší balíčky.
,,Já znám studentskou pochoutku," komentoval to Tibor.
,,A to je co?" ptala se naivně Linda.
,,To jsou dva tlustý chleby, mezi kterýma je tenká vrstva másla," odpověděl Tibor.
,,A kolik to stojí?" ptá se Linda v zápalu řeči a patrně si neuvědomuje obsah věty, proto po této otázce dostal Tibor hysterický záchvat smíchu, až u jeho židle upadla na noze plastová koncovka.
,,Tyjo, ty už jsi letos zničil druhou židli?"
,,Kuš!" vykřikl Tibor a urychleně zahájil krycí manévry.
Linda nejí rozinky, proto je z čokolády vyhnípala a shromáždila na učebnici s tím, že je vyhodí.
,,Tohle jíst nebudeš?" otázala se jí Lucie a ukázala na rozinky.
,,Cože? Ne, nebudu."
,,A můžu si to vzít?"
,,Jo, jasně."
A Lucie bez mrknutí oka všechny vyhnípané rozinky ležící na učebnici snědla. Všichni chvíli čučeli, protože se domnívali, že Lucie už ničím nepřekvapí. A překvapila.


Pak Lucie vypravovala zážitky ze zkoušek i pánčelce a zmínila se i o chybějícím svaťáku.
,,Polovička lidí už ho má dávno," vysvětlila pánčelka absenci svaťáku i permanetní nepřítomnost několika jedinců v poslední době.
,,Tak proč jsi sem dneska ještě lezla, když už máš po zkoušce," otázal se Lucie Tibor.
,,No, protože jsem si řekla, že budete chtít vědět, jak to tam probíhalo."
,,Vidíte, Tibore, jaké je Lucie na vás hodná," setřela ho pánčelka.
,,...ale blbá," dokončil co nejtiššeji Tibor větu.
,,Tak si zase procvičíme něco k certifikátu...," začala se snažit pánčelka.


,,Luci, a co jsi tam měla u ústní za téma?" ptáme se pak později.
,,Tyjo, já už nevím, ale byla to nějaká blbost a motala se mi šiška, protože tam měli málo vzduchu. Byla jsem úplně zelená..."
,,A když tam u ústní dostanete za téma třeba takovýho Martina Stoscha, to se budou dít věci, pánové..." rozplýval se Tibor.
,,Proč? Kdo to je?" ptá se Linda.
,,Německej šampón," vysvětloval trpělivě Tibor.
,,Seš blbej, jakej šampón? To tam tak určitě daj," reagovala Linda.
,,Tak to by bylo lehký téma. Začal bys tam mluvit o šampónech jako je třeba Elsève," odrovnala ho Lucie.
,,Seš blbá, Elsève není německej šampón, ale francouzskej."
,,Ajo vlastně, vždyť je tam to e s čárkou na druhou stranu, to v němčině není," souhlasila Lucie.
,,Tak vidíš, ale ty už máš certifikát naštěstí za sebou, tak se německej šampónů bát nemusíš," uklidňoval Tibor Lucii.
,,A co bys jako chtěla říkat o Elsèvu?" ptá se ze zvědavosti Linda Lucky.
,,No, to by mi přece dali nějakou tabulku na papíru, kde by bylo, kolik lidí ten šampón používá a tak," vysvětlila nám to Lucie.
,,A co, kdyby tam bylo jmenuj ňáký německý šampóny?" otázal se zlomyslně Tibor, potlačiv další záchvat smíchu.
,,To tam nebude, tam jsou takový věci přece vždycky napsaný, to nemusím umět," nedala se už nachytat Lucie.
,,To je fuk, tak kdo je ten Martin něco?" vyzvídala na Tiborovi Linda.
,,Martin Stosch? Jak jsem řekl, německej šampón."
,,Nemůžeš aspoň jednou mluvit normálně?" už nešťastně se ptá Linda.
,,Ne, nemůže protože to neumí," řekne jeden dobrák a Tibor se urazí, tudíž se o Martinovi už nic nedozvíme.
,,Ježiš, to bude nějakej fotbalista, to jsou jenom samý šampóni," rozčílila se Šárka, které bylo "úplně nejvíc blbě", proto se dnes neprojevuje příliš hlasitě.
,,Hm, myslete si, co chcete, já vím svoje...," pokračoval ve své uraženosti Tibor.


Pak si jdeme hrát na blázny. Vím, jimi už jsme, ale i blázni si chtějí hrát na ještě větší cvoky. A protože Dave je tu naposledy, pošleme ho za dveře, aby si to ještě užil. My ostatní se domluvíme na způsobu bláznění, tedy budeme naši odpověď začínat slovem, kterým bude končit jeho otázka. Jeho úkol je stanovit naši diagnózu, tedy fígl v odpovědích, který zjistí pomocí otázek.
,,Co jsi včera dělal?" ptal se Dave Tibora.
,,Dělal jsem večeři," odpoví on.
,,Na co myslíš?" ptá se Dave dál.
,,Myslím na jídlo," dostal další odpověď.
,,Tak, Lindo, co Miloš?" ptá se Dave.
,,Miloš, dobrý," odpoví ona na stav svého přítele.
,,A ty, Lucko, co Ondra?"
,,Bude dělat přijímačky na magistra, teď udělal už bakaláře a ..." začala horlivě vyprávět Lucie o svém příteli.
Všichni jsme se začali mlátit smíchy a Linda se urychleně jala potichu vysvětlit Lucii způsob odpovědí.
,,Ta je tak blbá...," začal šílet Tibor a už mu bylo jedno, že to slyší i Lucie.
,,Ondra dělá přijímačky na magistra," odpověděla už správně Lucie.
Objelo už celé kolo a u Lucie se to zase seklo stejným způsobem, Linda se opět chopila objasnění způsobu odpovědí.
,,Teď v tom mám chlívek a neuhádnu to," rozčilovalm se Dave a hádal: ,, Je to něco s tou otázkou?"
,,Jo, ale ne přesně."
Dave tedy objel další kolo, u Lucie se zase, ani na potřetí, nezadařilo.
,,Kdyby blbost kvetla, ukejchali bychom se tu k smrti," komentoval situaci Tibor. Tak Linda Lucii opět vysvětlila, jak má odpověď a po chvíli už Dave naši diagnózu stanovil.