Dnes ráno potkám u vrátnice spolužáka Honzu, který přišel vrátit klíč od třídyobyvateli příslušné kukaně. Ve vrátnice má zase hlídku naše oblíbená vrátná. Jenže Honza není Tibor, slušně (neironicky) s ní hovoří, baba se jen čepýří.
,,Já opravdu netuším, co proti ní Tibor má," přemítá Honza, když jdeme po schodech nahoru. ,,Vždyť je to celkem milá paní, která nic zlého nedělá."
No, s tím bych polemizovala, ale Honza je velký slušňák, tak mu to nebudu brát. Jen si vpomenu, jak mě ještě s někým jednou v zimě zjebala za to, že tahám dovnitř na botech sníh a ona to musí uklízet jako nějaká uklízečka.
,,No tak děvčataaa, co to sem taháteee? Kdo to má pak uklízeeet! Od toho tu já nejsem, abych po někom furt uklízelaaa. Dva platy já nedostávám, co si myslíteee...," skřehotala tehdy přes celou budovu a začala se po nás ohánět uklízecím náčiním s dlouhou tyčí, které nese název mop. Druhá vrátná je přesně její opak. Nikdy kvůli binci neječela a v trávníku před budovou si zřídila i květinový pidizáhon.
Největší šok nastal, když konečně pánčelka přinesla platební příkazy na certifikát. No šok to zas takový nebyl, každý věděl, že to stojí přes dva a půl litru, ale že na to čekáme už od začátku dubna, než to pošlou, tak zaplatit to musíme do pátku. Holt někteří internátníci musejí honem jet domů pro finanční podporu a nemají ani moc času na to rodiče připravit, aby neutrpěli duševní újmu.
Další šok byl, když Tibor oznámil, že ode dneška drží dietu. Jindy celý den konzumuje potraviny typu uherák, tlačenka, různé sýry, konzervy, hromady housek, salám Vysočina... Dnes měl jen polystyren a mrkev. Šárka, alias růžové potěšení, se mu vysmívala, že až přijde domů, sež... totiž sní vše, co uvidí a stejně nezhubne a prý to zas tak nepotřebuje. Od ní to sedí, protože chce zhubnout pomocí různých metod, které u ní nefungují, poněvadž tlustá není. Před dvěma měsíci vyvalila nehoráznou sumu za dvě sady cvičení v pytli v podtlaku. Prý to funguje a prý jí to říkaly i jiné návštěvnice. No jo, jedna paní povídala... Možná to funguje, ale asi jenom na sádelnatých osobách, kde jde hlavně o to cvičení, tam je co shazovat, ale ji to nepomohlo ani v nejmenším. Proto se nyní ohlíží po nové metodě. Chce být štíhlá, jako když jí bylo 15, ale patrně si neuvědomuje, že tělo se věkem mění. A pak od ní sedí, že permanentně kritizuje spolužačku, která zhubla, že má bulimii. Možná ji má, ale tak ať nechce být také tak vychrtlá. Že by závist?
Honza zase vyfasoval předměty MF Dnes a Tibor zase nafoukl, tentokrát bílý, balónek. Jenže asi netuší, že opakovaný vtip už není vtipem, tak se jeho pokusy o pinkání s ostatními míjí účinkem. Ale jiné předměty byly pro nás novinkou. Jednalo se o kartičku "Kapesní průvodce Chorvatskem", která vyšla dokonce na každého. No ano, slušný a spravedlivý Honza. Na jedné straně papíru byl i slovník a fráze, tudíž vznikla nová hra. Někdo vždy vykřikl např.:
,,Molim vas, račun."
,,Imate li slobodnu sobu?"
,,Žao mi je."
A ostatní honem hledali, co to znamená. Ovšem největší úspěch mělo slovo:
,,Pomoč."
Zajímavé, kolik radosti udělá kus potištěného papíru rozumným a dospělým lidem :-)
Minulý týden, nebo kdy to bylo, mělo Takko (obchod s oblečením) slevy jen pro své zaregistrované členy, což je Lucie. Ráno tehdy přišla do školy, pánčelky se na začátku hodiny zeptala, zda může jít teď ráno do City Parku, poněvadž Takko má slevy a odpoledne to bude už přebrané a ona potřebuje nutně nějaký kus oblečení. Pánčelka na ni chvíli zírala jako na mimozemšťana, kterému blikají tykadla, ale pak řekla:
,,Tak běžte Lucko, co s váma nadělám. Vždyť je to vaše věc, zda tu jste, svéprávná i plnoletá jste, držet vás tu nemůžu."
Po odchodu Lucky ještě chvílí nevěřícně zírala.
Po třech hodinách byla Lucie zpět.
,,Tak, co sis koupila?"
,,Nic. "
,,Jakto?"
,,To, co jsem chtěla tam neměli. No, nebo vlastně měli, ale myslela jsem si, že to bude něco jinačího. Na obrázku to vypadalo jináč. Já se na to vykašlu. Nevím co mám dělat, já to chtěla."
,,Tak to seženeš někde jinde."
,,Hm, no jo, ale to už nebude ve slevě a to už nechcu."
Jak se na to dívám, působíme asi jako třída plná mentálů:-)
A po škole jsem do City Parku s pár mentálama šla zase já. Jen nás potkal zástup aktérů posledního zvonění. "Vonět" octem není moc příjemné, natož takto někam jít, ale co, snad to ostatní pochopili.
