MAINAU, KONSTANZ, STEIN AM RHEIN, RHEINFALL

Druhý den zájezdu do Švýcarska jsme jeli do Německa. Jeli jsme až k Bodamskému jezeru na ostrov Mainau, proto jsme museli vstávat brzo. Plný autobus natěšených turistů čekal až dostane poky k odjezdu. Ten ale dostane až poslední dva opozdilci nastoupí. 5 minut po plánovaném odjezdu konečně nastoupili. Průvoce proto zavedl nová pravidla hry: ,,Kdo příště přijde pozdě o 5 minut bude zpívat, kdo přijde o 10 minut později, bude zpívat a tancovat. A ten, kdo přijde o 15 minut déle, bude zpívat a tancovat tam, kde stál autobus."
Tito tedy měli jenom zpívat. Muž vypadal, že by něco i zazpíval od Beatles, ale manželka se k tomuto druhu umění příliš neměla.


Na břehu Bodamského jezera jsme si zakoupili vstupenky za 14 Eur a odvážně vkročili na lávku spojující pevninu s 42 hektarovým ostrovem.
Na druhé straně nechyběly prodejní stánky. Chtěla jsem se vyhnou plastovému mědvědovi Haribo a málem jsem zase vrazila do reklamy na Mischelin. Ježiš, to nebyla reklama, to byl nějaký živý člověk. To je lidu a to je teprve 8 hodin.


Bratranec chtěl vyfotit u nějakého udělátka, ze kterého stříkala voda a odtékala do malého bazénku v zemi. Tak tak přešlapuju, abych našla ten správný pohled a najednou pod nohou nic, pak voda, a pak teprve pevná zem. Ježkovy oči, já spadla jednou nohou do toho bazénku. Právě okolo jdoucí dav lidí se zastavuje, chechtá se mi a ukazuje si na moji právě umytou nohui sobuví. Ještěže to nejsou turisti z Dálného východu. Ti by nestačili mačkat spouště svých miniaturních fotoaparátů.
Bratranec se zmohl pouze na větu: ,,Máš štěstí, žes ten foťák neupustila." Tomu říkám za dobrotu na žebrotu.

Pokračujeme v prohlidce ostrova, míjíme samé růžové keře a náhle konečně něco zajímavého.
,,Hele, tvoji příbuzní!" konstatuju směrem k bratranci.
Buď bratranec nerozuměl mému vtipu, nebo to byla pravda. V každém případě si začal hrát na Japonce a natáčel dva osly v ohradě ze všech stran. Dokonce se snimi rozdělil o svoji okurku. A mně jindy málem nechce dát ani blbý bonbon. Jsem s ním holt asi málo příbuzná.


Pak míjíme zase pole česnekových koulí, nějaké sborové pěvce u vodní kaskády až dojdeme k zámku Mainau a skleníkům. Uvnitř skleníku je restaurace. Bratranec chce fotku, jak sedí v drahé restauraci, aby se mohl chlubit, že není zas taková socka. Tak mě zase přinutí, abych ho vyfotila. Jezírko žádné nevidím, tedy přistoupím na tento návrh. Sotva to dokončím, už na něho letí obsluha, co si jako ráčí přát. Ještě navštívíme zámecký kostel, kde bratranec natáčí všechny detaily.


Okružní pochod ostrovem pokračuje kolem obřích stromů Mammutbaumů z Kalifornie k Schmetterligshausu neboli pavilónu motýlů. Uvnitř tohoto skleníku létali samí tropičtí motýli, visely všude kukly, byl tu zkrátka hic k padnutí. Ale měli to tam móc pěkný, fakt nekecám.



Ještě projedeme kolem jezírka s hladovým vypaseným kačerem se zelenou sadelnatou hlavou, který pořád na někom něco somroval, a zamíříme k východu.

Další bod výletu po Německu je Kostnice i Husovo bydlo. Všichni poctivě obdivujeme Husův šutroidní pomník na místě, kde byl u Rýna upálen. Jenže Rýn se na to vykašlal a meandrováním se ráčil přesunout jinam.


Posléze zamíříme směr kostel, kde Jana Husa osoudil kostnický koncil. Cestou ještě mineme ulítlé umělecké dílo přeměny člověka ve zvíře. V kostele je na zemi mosazná dlaždice, odkud to prý Hus celé vyslechl. Všichni tedy kostel fotí o sto šest.


Ještě zbývá Husův dům. Stádo českých turistů vpadne dovnitř a u vchodu je hned zde zaměstnaná Češka upozorňuje, že se zde fotit nesmí. ,,Jak to?" diví se někdo.
,,To víte, pane, tento dům je pod českou správou, tak tu jsou i české tradice i zákazy.,To není jako v německých a švýcarských kostelech," opoví mu někdo jiný. Žena nevypadá na to, že by poznámku postřehla. Co chtějí, vždyť vstup je zadarmoa tudíž i WC, které chce každý vidět víc než expozici. Hus se teda měl: elektrický proud, teplá voda, splachovací zachod... jen ten výhled na parkoviště povozů jeho oku určitě moc nelahodil.

Další zastávka je v malovaném městě Stein am Rhein. Říkam v malovaném, protože je doopravdy malované. Tedy fasády domů jsou malované. Na náměstí zase pěje nějaký sbor. Vrháme se do obchodů, jako kdybychom tuto vymoženost v životě neviděli. Bratranec si koupí čokoládu a je zhnusen její chutí. Mylně se domníval, že v Německu neprodávají nic jako je prý kauflandská Katy za 2,90 Kč. Co se diví, když si koupí to nejlevnější, co tam mají. Pak si ještě vzpomene, že chce čokoládu pro kolegyni a jde znovu vystát tu frontu do stejného kšeftu.

Pak už stavíme zase ve Švýcarsku u Rýnských vodopádů. Vstupné činí buď jedno euro nebo jeden frank. Hádejte, co jsme si vybrali. Ano, frank, 16 Kč je pořád méně než 25 Kč. Najednou padají psi a kočky, nebo-li leje jako z konve a řádí divoký vítr. Přisockujeme se do takového domečku, kde už hrst zoufalců čeká, až to trochu opadne. Po čtvrthodině se tak skutečně stalo a se skládacími látkovámi stříškami, které se nazývyjí deštníky, nad hlavami jdeme až dolů k vodě.


Nějací nadšenci v lodi proráželi vlnobití, aby se dostali na vyhlídku na skále. Čekáme, že je to o tu skálu roztříští, ale nestalo se tak, kapitán je holt zkušený chlapík, který se nebojí větru, vody nic.


Večer pořádáme mejdan na našem balkónu. Vaříme čaj v rychlovarné konvice z Čech a jde nám to. Jedna spoluturistka z vedlejšího pokoje to nemohla pochopit. Toto ráno se mě zeptala:
,,Uvařili jste si večer čaj?"
,,Ano uvařili, proč by ne?"
,,A jak jste strčili konvici do zásuvky? Ta naše má ta dvě dírky normálně vedle sebe a ten železný čudlík je jinde. Takže tam strčíme jen nabíječku od mobilu."
Už mi došlo, kam směřuje. Paní jede do ciziny a nenapadne ji zjistit, co tam mají za zásuvky, obzvlášť pokud veze přístroje s uzemněním.
,,Jednoduše. Pomocí síťového adaptéru nebo se tomu také říká síťová redukce."
,,Co to je?"
Zkrátka jsme jí to zařízení tento večer na chvili půjčili.


Na balkóně pak bratranec srší humorem o blondýnách, protože mám zrovna blonďatou hlavu: ,,Víš, co se stane, když jdou proti sobě dvě blondýny? Rozbije se zrcadlo." Ještěže to díky barvě mých vlasů nechápu a můžu tomu taktéž zasmát.