12. března 2009 v 16:21
Mám jednu spolužačku, které říkejme třeba Lucie. Lucie je velice zvláštní, a proto mi je jí možná líto. Ráda bych jí i pomohla, ale nevím jak. Tak tedy o co jde:
Lucie má patrně hodně bolavou duši kvůli traumatu z dětství, kdy se jí oběsil tatínek kvůli ztracené práci. Tento zážitek má možná za následek i její silné "kuňkání", kdy je třeba se hodně soustředít, aby člověk porozuměl, co má vlastně na srdci.
Největší problém je však v tom, že ze sebe pořád dělá trotla. Myslím si, že ona o tom vlastně ani neví. Možná je to dobře, žije v blažené nevědomosti, možná ne. Ostatní spolužáci ji berou jako zpestření hodin, jako atrakci, kulturní vložku alternativního divadla.
Tak například, když jsme v němčině probírali konjunktiv, měl každý za úkol podle sebe dokončit větu: "Kdybych byl/a muž/žena, tak bych..." Každý řekl něco zcela obyčejného např: "Kdybych byla muž, byla bych politikem." Jenže Lucie musí mít vždy něco speciálního, proto chtěla, aby její věta zněla: "Kdybych byla muž, tak bych neměla menstruci." Chvíli trvalo, než každému došlo, co to vlastně zakuňkala, ale pak, hlavně od kluků, nastal bouřlivý smích. Prostě se každý málem umlátil smíchy. Lucie ovšem nelenila a začala se ješt více ztrapňovat tím, že všem začala s vážnou tváří vysvětlovat, jak je to hrozné mít každý měsíc menstruaci, jak bolí břicho, jak je jí špatně a nechápala, čemu se to ostatní smějí. Kdyby to také tak měli, tak by se nesmáli.
Na jednu stranu mi Lucie bylo opravdu líto, ale na druhou se tomu fakt nedalo aspoň usmívat.
Nebo jindy, to zase vykládala, jak jí nechtěli uznat reklamaci kozaček. Prý měly vadné podpatky. Byla z toho hodně rozlobená, že prý jsou v záruce, tak proš to neuznají? Chodila tam s nimi několikrát. Ukázalo se však, že podpatky jsou pouze sešlapané a na to se reklamace nevztahuje. Lucie celá udivená objevila Ameriku. Kdyby se s těmito zážitky aspoň nechlubila před celou třídou. Jasně, že se potom každý láme v půli smíchy.
Nebo jsme se jednou bavili na téma povinná výbava aut. Prý nebude nutné vozit rezervu. Na to si jeden spolužák vzpomněl na jeden žertovný mail, který chodí po internetu, kde se píše, že v r. 2010 přestane záchranka jezdit k méně než dvěma zraněným a pohřební služba k tragickým nehodám, kde budou méně než tři mrtví. K povinné výbavě tedy ještě přibude lopata, krumpáč, dva černé pytle, mramorová deska o rozměru 1 x 1 m a 2 svíčky. Všichni se zasmáli, jen Lucie s vážnou tváří chvíli přemýšlela, a pak prohlásila, že se tedy nedá nic dělat, když jsou naši politici tak blbí a vymýšlejí hovadiny. Jinde by se to nestalo. Ještě chvíli nad tím meditovala, kde se bude vozit ta mramorová deska...
Možná je ale Lucie mazaná a velké trotly dělá z nás.
Lucie je mi hodně líto, ráda bych jí nějak naznačila, co by neměla říkat nebo slespoň, jak by to neměla říkat, aby se alespoň tolik neztapňovala, ale nechci ji nějak urazit. Nebo jí říct, co má brát jako ironii a ne vážně.
Lucie touží po přátelích, tak se po škole vždy k někomu přicucne, ten ji tedy vezme s sebou, ale jenom jako atrakci, a druhý den ve škole vypráví, jak se Lucie ztrapňovala v drogerii třeba tím, že tam pořád přenášela nějakou židli.
sobota 5. prosince 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Angel
no, nějak docházejí slova... potřebovala by to nějak jemně naznačit, i když jak... těžko říct, má toho hodně za sebou, ale být za atrakci... jak lidi dokážou být k někomu takovýmu krutý, to je až nemožný... k takovým je třeba chovat se nějak... s citem... i když třeba někomu připadá nemožná, málokdo ví, co se v ní skutečně skrývá, málokdo to vědět chce... podobný je to u mě... některý neví, jak se mají zachovat, proto do mě kopou... co na to říct... akorát... aby si sami nechali vyšetřit...
Okomentovat