BUDE-LI NÁS VÍC, NEBUDEME SE BÁT VLKA NIC…

21. dubna 2009 v 17:38


,,Zatímco sedím ve vaně, zpívám rád německé lidové písně," přečetla ve čtvrtek pánčelka první větu z domácího úkolu z němčiny.
,,To je jak to, jak z Hitlerjugend," dodal Tibor s radostí ve tváři, co to je za úchylnou větu.
,,Teď se přesně ozvali ti, kteří tu úlohu nedělali," konstatovala suše pánčelka a měla recht.


Ibalginové lady se porouchal korektor na opravu chyb v sešitě, tak naháněla všechny kluky k opravářské činnosti. Chopil se toho Tibor, plastový kryt pod jeho stiskem nevydržel a popraskal na několik kusů. Páska se samozřejmě rozmotala a to Tiborovi vnuklo nápad na novou hru. Na konci pásky byla přidělaná cívka, na kterou se použitá část namotává.
,,Na divokém západě, kovboj v dobré náladě, na koně skočí, lasem zatočí a míří rovnou k hóspódě...," pěl Tibor a kroužil nad hlavou páskou z korektoru. Najednou ji odhodil na Romanu, jenže minul. Tento pokus opakoval ještě několikrát i na jiných holkách, žádnou bohužel nechytil.
,,Ježiš, tak si podej inzerát!" rozčílo se růžové potěšení.
,,Nepodám, takovej zoufalec ještě nejsem," odvětil Tibor. Chudák, hledá totiž už přes rok přítelkyni a nemůže žádnou najít. Proto vede často i nadržené řeči.
,,Inzerát není o zoufalství, to je jen další příležitost někoho potkat," popíchnu ho, ale Tibor nechce už o tom nic slyšet a dál si mele svou. Nikdo už raději nerýpe, aby se milostpán neurazil.
,,Takovej dobytek, ten se chytá nejlíp," pronesl milostpán při dalším útoku páskou.


V pátek ráno zase vrátničila Baba.
,,Dobrý den," pronesl Tibor a chtěl v poklidu pokračovat v chůzi. Jelikož má na něj Baba alergii, vylétla z vrátnice, vrhla se naň a začala ho holýma rukama třískat, kam jen dosáhla. Kdyby tu šel někdo cizí a viděl to, zřejmě by se bál pozdravit, aby také jednu neschytal.


,,Už se ze mě stává muž," vznešeně pronesl přes celou třídu Tibor, ,,včera jsem zasadil strom. Takže už zbývá pouze postavit dům a splodit syna. Holky, nemáte některá zájem?"
,,Tak si dej už ten inzerát, ne!" odpálkovala ho jedna dobrá duše.


Růžové potěšení přišlo s tím, že od 1. 3. 2009 patří prý k povinné výbavě auta formulář pro záznam o nehodě. Zda to je vůbec pravda, že to nemá. Inu, pravda to je.
,,Fakt nevím, kdybych to do někoho nacpal, co bych dělal," přemýšlel Dave o případné nehodě.
,,Já bych věděl," reagoval Tibor, ,,já bych byl blahem bez sebe. Jenže žádná nechce."
,,Ty seš vůl!" konstatovalo růžové potěšení.
,,Podej si ten inzerát, sakra už!" poradila mu další dobrá duše.
,,Kluka nechceš?" začal si z něj utahovat Dave a přitom vytahoval z tašky plastovou láhev se sladkou bublinkovou vodou s úmyslem napít se.
,,Gayové jsou prý většinou hezcí a charismatičtí lidé, opravdu nemáš zájem?"
,,Pššššš!" ulevila si láhev.
,,Do prdele!" ulevil si Dave.
,,Chacha haha," ulevila si třída.
Dave, vstav celý mokrý ze židle, začal mít pohledávku po nějakém použitelném hadru. Žádný nenašel, naštěstí improvizace pro něj není cizím pojmem, a tak si na své přišel toaletní papír. Tím byl utřen stůl, židle i podlaha, jen Dave stále zůstával mokrý od sladké vody.
,,Dave, ty to máš i na prdeli," posměšně pronesla Linda.
,,Dave, tys to nestihl?" nezainteresovaně se zeptal právě přiševší spolužák.
,,Ty jseš ale sladkej," pronesl Tibor k Davevovi. V tu ránu se ostatní začali ještě víc řezat, než před chvílí, kdy Davea postříkalo jeho sladké pití.


V neděli večer si chci do hrnku nalít čerstvě uvařený čaj. Jenže se netrefím a poleju si palec. Aaaaa, popálenina prvního stupně (pokud bych byla chlap, tak třetího) je na světě. Nemůžu kvůli tomu ani v noci spát. Celou noc koupu toho popáleného ubožáka v hrnku se studenou vodou, který stojí na zemi u postele.
Ráno jdu do školy jako spráskaný pes. Co mě ale zaručeně probudí, je šílený zápach, který se line po škole. To tu snad někdo pálil mrtvoli, či co.


Hodně spolužáků bylo patrně také vyřízených, protože pondělní účast přesahuje pouze lehce 50%.
,,Ty jsi prase, takhle se zřídit v neděli," reagovala bezprostředně Linda na Tiborův vzhled.
,,A ty jsi zase koza, "vyrazil pouze Tibor a padl za vlast.
Díky Tiborovi pach spálených mrtvol začal ustupovat do pozadí a vše převládl lihový opar.
Hned první hodinu píšeme písemku. Díky rudému a místy nabobtnalému palci nemůžu psát, a co sesmolím, nikdo nepřečte, leda, že by byl zvyklý na opravování prací žáků zvláštních škol. Ale na Tibora nemám, ten sotva dýchá.
,,Šmarjá, proč jsi dnes jezdil do školy?"
,,Drž hubu," dostanu pouze v odpověď. Víc neprovokuju, protože nemám ani v nejmenších chuť seznámit se s jeho včerejčí večeří.
Ze začátku měl tedy Tibor, ožralý na motyku, snahu předvést světu své informace, ale pak je strnule čučel a čekal, dokud to neskončí. O přestávce své tělo přemístil na toalety. Toto je jasný příklad poctivého a uvědomělého žáka, který stůj, co stůj musí do školy. Tedy alespoň fyzicky.


,,Nechceš jednoho vyprošťováka?" utahoval si z něj po příchodu z WC Dave.
,,Dneska máš pracovat na 50%, jak ti to stojí na tričku," rýpne Anna do Tibora. Tibor pouze hodí škleb, odrhrne košili, aby pořádně viděla, že za tou pětkou opravdu žádná nula není, že jeho dnešní výkon je stanoven pouze na 5%.
Dave si zapomněl doma sváču, proto uzmul Tiborovi, kterému to dnes výjimečně nevadilo.
,,Vem, si. Já toho dnes moc nepojím," oznámil a šel si prohlédnout toalety.
,,Tibore, co děláš furt na to hajzlu? To tam bliješ, nebo chčiješ?" zeptala se Linda s nevinnou tváří.
,,Já se tam chladím studenou vodou!" řozhořčil se už pořádně Tibor.


Dnešní úterý probíhalo ve znamení rozebírání zdravotních potíží.
,,Mám močovou trubici jako tříletá holčička, tak to musej roztahovat, a proto mám pořád i ty záněty," upřesňuje Anna své zdravotní problémy, po otázce, proč pořád chodí k doktorovi.
,,To do tebe něco strkaj?" zeptá se zvědavě Linda.
,,No."
,,A bolí to?"
,,Ne, je to celkem příjemný."
,,To věřím, ale od mě by to bylo ještě příjemnější," skočil do rozhovoru Tibor.
,,Podej si už ten inzerát!!!"
,,Nepodám, takovej zoufalec ještě nejsem," rozhořčil se Tibor. Jenom nevím, podle čeho míru svého zoufalství posuzuje.


,,Dave, chytils někdy vlka?" otázal se jen tak mimochodem Tibor Davea a přitom se pochechtával.
,,Hihihi," zasmál se Dave jak jeho teplý bratr, ,,ne, co tě to napadá?"
,,Co je to vlk?" otázala se okamžitě Linda.
,,Hihi, ty nevíš, co to je vlk? Hihi?" chechtal se Tibor.
,,Ne, tak co to je?"
,,Já ti to říkat nebudu, tak se třeba někoho zeptej."
,,Anno, ty víš, co to je vlk?"
,,Jo, ale vysvětlovat ti to tady nebudu."
,,A ty, Romčo, to víš?
,,Jo, ale neřeknu to."
,,Jéžiš, tak co to je. Petro, a ty víš, co to ten vlk je?"
,,Vím."
,,Tak co to je?" už netrpělivě se otázala Linda.
,,Mně se ti to nechce vysvětlovat."
,,Tak se zeptej doma táty, poradil Lindě dobrácky Tibor."
,,Proč by se měla ptát zrovna táty? Vlka mohou chytit všichni," pravil někdo.
,,Ale zeptat se táty je lepší," řekl Tibor a potutelně se pochechtával.
,,Tak, řekne mi už někdo, co to ten vlk je?" zakřičela Linda.
,,Prostě se zeptej doma táty. Jak vidíš, tady ti to nikdo vysvětlovat nechce," ukončil diskusi Tibor.
Ach jo, tolik povyku kvůli jednomu vlkovi.