Ráno se probudím a co nevidím, zase sníh. Ach jo, já už chci jaro. Dnes byl ale celkově takový vtipný den. Začalo to tím, že jeden kluk přinesl do třídy reklamní předměty MF DNES. To obnášelo i jeden červený nafukovací balónek. Hle, příležitost pro Tibora a jeho humor. Předmět naplnil vzduchem ze svých plic a uzlem zabránil tomuto vzduchu opustit balónek. Tím ovšem meze jeho kreativity nekončí, ujímá se lihovky a maluje obličej: oči, ústa, uči, patka a typický knírek. U toho odříkává část takové dětské říkanky: ,,Pětka, šestka, sedmička, Hitlerova hlavička."
Dílo hotovo, chystá se přihrát spolužákům, kteří už nedočkavě natahují ruce. Odpálí s pokřikem: ,,Führeeer!" A už to jede, jedny ruce, druhé ruce, noha, další ruce... Takto se, pěkně prosím, umí bavit skoro dvacetileté osoby druhu homo sapiens.
Přišla učitelka, Tibor se táže: ,,Nemáte v kabinetu trochu helia?"
,,Tak to stačí, nechte to tady ležet!", dostává odpověď.
Hitler se zrovna válí u jejího stolu. Tibor ovšem nelení, vstává a chce se vypravit pro červený balónek. Učitelka opakuje svůj požadavek a Tibor pouze praví: ,,Já si jen upravuju kalhoty."
Později Lucii zvoní v hodině mobilní telefon: ,,Do prdele, už zase zvoním..." Ona se zvedne, vylétně ze třídy i s mobilem a je pryč. Tibor nelení a vzápětí komentuje: ,,Ježíš, ta je blbá." Jen co ho učitelka okřikne: ,,Tibore!", dvéře letí, Lucie vchází do dveří, už s nezvonícím (tedy přesněji sprostě nemluvícím) telefonním přístrojem. Ostatní mají stopy po výtlemu v ksichtech.
Odpoledne, když už se mé tělo nachází doma, přijde máma. Jedna paní jí povídala, že jí jeden pán (ředitel zdejšího divadla) povídal, že na radnici v gotické síni je křest nové knihy o našem městě a že tam má být prý hezký doprovodný program, má to být hudební představení v krojích, nebo něco na ten způsob. Proto si mamka myslela, že tam budou něco činit i divadelní herci.
Nakonec se z toho vyklubalo velice úchvatných 50 minut, na které do konce života nezapomenu.
45 minut se konaly děkovací řeči všech autorů, spolupracovníků, vydavatelů všem autorům té knihy (a že jich není málo), nakladetelům, tiskařům, archivářům a já nevím ještě komu.
3 minuty hrály dvě krojované osoby na flétnu.
2 minuty se vyprávělo, o obsahu té knihy. Také jsem se dozvěděla, že před druhou světovou válkou bylo v tomto městě víc Němců než Čechů. Hm, je to vidět, když po celém klenboví té gotické síně jsou české, německé a latinské nápisy snad ve stejném poměru. Dřív byla spolupráce Čechů a Němců v různých dobách dobrá, nebo špatná, teď prý není žádná. Tak aspoň, že máme to německé partnerské město Heidenheim. Myšlenky mi přitom zabloudily k červenému pomalovanému balónku.
Hehe, bývalému řediteli zoo tu zvonil telefon. Ale škoda, nebylo to žádné: Do pr****, já zase zvoním, tak už mě, ku***, zvedni. Mohla být švanda.
Po děkovných odách byl čas na autogramiádu a zakupování knihy. Poněvadž my ji prý máme, jak jsem se na místě dozvěděla, už objednanou jinde, podpisy v knize od autorů mít nebudeme. Síň byla plná papalášů a představitelů města (a fotografů). A těch 9,5 osoby z řad široké veřejnosti, má alespoň podpisy. Jen my máme rády děkovné řeči bez náležité odměny. Už se těším na další obdobnou akci. Enjoy.
Žádné komentáře:
Okomentovat