ANTIVENTILEK NA DUŠ

8. dubna 2009 v 16:20


Včera, i když mi je spolužacky Lucie opravdu líto, jsem se zase díky ní pobavila. Ona zřejmě ví, že se jí všichni smějí, ale nic si z toho nedělá, nebo alespoň předstírá, že si z toho nic nedělá. Lucie není zlá, nebo vám určitě vědomě neublíží, ale často se fakt nedá jejím poznatkům neuchechtnout.

Lucie řekla, že píchla kolo. Od mamky dostala pokyn, že má něco koupit. Tak jsme tedy s několika spolužáky šli pro to do sportu a ona přistoupila k prodavači: ,,Dobrý den. Já bych chtěla antiventilek na duš."
,,Prosím?"
,,Antiventilek na duš."
,,Snad ventilek, ne? Nebo jenom duši?"
,,Ne, antiventilek na duš."
,,Promiňte, ale nemohla byste mi to nějak popsat?"
,,No, takový antiventilek na duš přece."
,,Já vám ale nerozumím."
,,A-n-t-i-v-e-n-t-i-l-e-k n-a d-u-š."
,,My ale nic takového nemáme."
,,Aha, na shledanou."
Venku s ksichty vysmátými jak lečo se ostatní začali zajímat, co to vlastně chtěla, co to je antiventilek na duš. Pak jsme z ní dostali, že má od mámy pokyn, aby koupila autoventilek na duši. Po patnácti minutách z ní Tibor vytáhl, co přesně potřebuje. Pak zase nevěděla, zda chce duši nebo ventilek. Jednalo se zřejmě o duši s ventilkem.
,,Já tu mámu zaškrtím!" rozlobila se Lucie a začala žhavit dráty svého mobilního telefonu. Zavolala matce, co to po ní chce za nesmysly. Ovšem své matce zavolala až na druhý pokus. První pokus zazvonil hned metr od ní. Volala spolužačce Jitce, která jakýmsi nedopatřením stála vedle ní.


Dnes při výuce vycházely ze spolužačky feťačky růžového potěšení (Ibalginu) výkřiky bolesti. Měla nové kalhoty, které byly na zadku pobity kovovými cvoky a ona kvůli nim nemohla na dřevěné židli bez polstrování bezbolestně sedět. Tibor jí přispěchal na pomoc svými radami o svlékání nepohodlného šatstva, které se ale k jeho lítosti minuly účinkem.


Rozmohla se u nás vlna módy přihlašováního se k policii. Nejdříve pomáhat a chránit chtěli pouze dva kluci, nyní se k nim chtějí přidat i dvě holky. Tyto dvě zájemkyně proto začaly řešit, zda policistky mohou být namalované a mít dlouhé vlasy. Tak samozřejmě ten dobrák, který už dlouho plánuje, že půjde k policii, takže o tom hodně ví, jim popisoval, jak je nejdřív ostříhají na ježka, ale pak budou moci mít vlasy jen k uším. Ony celé yděšené to řešily s dalšími spolužáky, ale ti se jim vysmáli, kde to prý slyšely. Vždyť policistky mají i dlouhé vlasy, ať se rozhlédnou.


Pak Tibor vykládal, jak chytá ryby na klíšťata. Začal detailně popisovat napichování klíštěte na háček. Prý to ryby děsně žerou... A jen tak mimochodem se vysmrkal. Až tuto činnost ukončil, s kapesníkem v ruce mi řekl: ,,Nechceš ochutnat, dokud je to čerstvé?"




Tady je vidět, že ty velikonoční prázdniny jsou už nezbytně nutné.