HOŘÍ, SKOPČÁKU, HOŘÍ

Německému majiteli fabriky, kde momentálně s vypětím všech sil působím, neřekně nikdo jinak než Skopčák. Není to ovšem myšleno jako urážka. Je to taková výstřední postavička, která jezdí v drahém červeném autě se staženou střechou a německými plápolajícími vlaječkami ještě po nedávném fotbalovém mistrovství. Při řízení vozu, aby mu hlavu neofoukl čerstvý luft, má modrou hučku, která nejvíce připomíná pracovní čepici k modrákům. Po fabrice lítá jako vítr v bedně a jenom prudí (samozřejmě, že jako šéf musí). Proto si všichni vydechnou, když zmizí.


Jednou mi dali všemi velmi oblíbenou činnost: mytí reflektorů v technickém benzínu. Je to velice voňavá záležitost a pro nepřízěň počasí a místa to venku mýt nešlo. Fetovala jsem a fetovala, div jsem se v té kapalině neutopila, když tu přišlo na chvilku osvobození: dali mi na pomoc asi o dva roky staršího kluka. Samozřejmě, že se u toho začalo kecat. Tuto možnost tušil i Skopčák a začal kolem jako nenápadně pendlovat. Pořád dělal, že něco kolem nás hledá, až ho málem zajela ještěrka. Teprve po tomto atentátu jeho zaměstnance dal na chvíli pokoj.


A to bylo zase jindy, kdy v benzínu čerstvě umyté reflektory se vezly ke svářečce, kde dostaly držáky. Bylo teplo, technický benzín se i rychle odpařuje a v gitterboxu se hromadily výpary. A pracovníkovi, který svářel to nedošlo. Stiskl tlačítko a BUM! Obrovská detonace se nesla továrními halami. Skopčák ve vedlejší hale udělal rekord ve skoku vysokém a už uháněl ke svářečce. Hned, hoch, věděl, o co jde.


Jednou, to bylo venku, dostal mytí reflektorů od oleje za úkol jiný mladý brigádník. Byl to náruživý kuřák, proto dělal pro tuto činnost pravidelné přestávky. Pod gumovými rukavicemi měl textilní pracovní. Ty gumové už asi měly otvor, a proto ty textilní pravděpodobně nasákly hořlavinou. Mladík sundává rukavice, aby si jednu zapálil. Zapaluje si cigaretu a nekecej... doopravdický plamenomet! Naštěstí se mu nic vážného nestalo, protože zareagoval bleskurychle.


Při sváření jedna jiskra padla do boxu a vzduch plný benzínu se vzňal a vybouchl. Ta zamřížovaná strana kovového boxu, která byla od pracovníka se roztrhala a vylatěly z ní všechny nemalé kovové kusy jako z děla přes půl haly. Pracovníkovi to sežehlo všechny chlupy, obočí a částečně i vlasy, tričko a celkově byl červený jako rak. Vpodstatě měl štěstí v neštěstí poněvadž, poněvadž přežil a v prostoru střelby se zrovna nikdo smrtelný nenacházel.


Od tohoto okamžiku se už nemyje v benzínu, ale v jiné těkavé látce. Ať žije bezpečnost práce!