PRAVIDLA HRY

Pánčelka němčinářka začala v pátek z našich žlutých rukou brát první námi vlastnoručně vytvořené slohové práce týkající se módy, aby je zkontrolovala a ukázala nám, jací trotlíci jsme. Výběrčí dorazila nevzrušeně k Lucii. Ta jí své dílo nuceně odevzdala se slovy: ,,Mně to už kontrolovat nemusíte, mně to už zkontrolovala kamarádka."
Pánčelka se zarazila, chvíli strnule stála, ale pak se jí otázala: ,,Ale mohu to zkontrolovat, dovolíte mi to?"
,,To jo, můžete."


,,A ty to opravdu jako odevdáváš?" optal se Tibor Lindy.
,,Ta jenom s usměvem potřásla hlavou zleva doprava a posléze zpět, aby na něj poslala všechny své vši, které se při tomto pohybu neudrží.


Dnes jsme své práce dostali zpět. Úspěšnost byla všelijaká. Jedna pilná studentka sloh opsala z jedné knížky, kterou naneštěští pro ni vlastnila nečekaně i samotná pánčelka, a dokonce jí i nalistovala příslušnou stranu.


Učitelka si tak trochu rýpla do Lucie, že příště už nemá kamarádky zainteresovávat do svých domácích slohotvorných činností a má spoléhat pouze na své vlastní vědomosti, jinak se to také logicky nenaučí.


Pilný žák Tibor začal rozdávat spolužákům moudra:
PRAVIDLO Č. 1: MAMINKA A PANÍ UČÍTELKA MAJÍ VŽDYCKY PRAVDU.
PRAVIDLO Č. 2: POKUD JI NEMAJÍ, TAK PLATÍ PRAVIDLO Č. 1.


Při opravování mého slohu tekla pánčelce patrně z nosu krev. Bylo to nějak moc červené.


O přestávce zase Tibor rozvláčně vyprávěl o svém kuchařském umění a gurmetství a jak postupuje při přípravě večeře a její následné konzumaci jeho osobou. Annu to příšerně rozčilovalo, protože trpí jakousi formou alergie na Tibora.
,,Drž už hubu!"
,,Co ti zase dělám?"
,,Nic."
,,Tak, co je?"
,,Přestaň si vymejšlet, stejně kecáš."
,,No, jak ty to můžeš vědět?!"
,,Protože mluvíš děsně pomalu, tak si to právě teď vymejšlíš."
,,Ha, ha," začal být Tibor mirně přinaštvaný.
,,A nebuď tak vztahovačnej."
,,Já jo, hlavně, že ty nejsi!"
,,Jseš fakt jak ženská."
,,Třeba se neumí jen vyjadřovat, tak hledá vhodná slova," zastal se někdo Tibora, čímž ho ovšem moc nepotěšil.
,,Jo a to chce jít na pajdák na češtinu," nechala se zase slyšet Andrea.
,,Proto jde na tu češtinu, ne? Aby se ji naučil," dostalo se jí od někoho v odpověď.
Tibor to však už nevydržel a uražen opustil tuto místnost směr toalety na protější straně chodby.